Читать онлайн книгу "Rytířské Klání"

RytГ­Е™skГ© KlГЎnГ­
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #16
ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN mГЎ vЕЎechny rysy potЕ™ebnГ© pro jasnГЅ ГєspД›ch: hlavnГ­ i vedlejЕЎГ­ pЕ™Г­bД›h, zГЎhadnГЎ atmosfГ©ra, stateДЌnГ­ rytГ­Е™i a rozkvГ©tajГ­cГ­ vztahy, kterГ© zacelujГ­ rГЎny na zlomenГЅch srdcГ­ch, a dГЎle takГ© podvod ДЌi zrada. Slibuje dlouhГ© hodiny zГЎbavy a jistД› uspokojГ­ vЕЎechny vД›kovГ© kategorie. DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch u vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ fantasy literatury. --Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (O knize Cesta hrdiny) Velice zГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy. – Kirkus Reviews (O knize Cesta hrdiny) MЕЇЕѕeme zde spatЕ™it zrozenГ­ nД›ДЌeho vГЅjimeДЌnГ©ho. San Francisco Book Review (O knize Cesta hrdiny) V knize RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ Thorgrin a jeho druЕѕina pokraДЌujГ­ v hledГЎnГ­ Guwayna, coЕѕ je pЕ™ivede na Ostrov svД›tla. KdyЕѕ vЕЎak dorazГ­ a vidГ­ zpustoЕЎenГЅ ostrov i umГ­rajГ­cГ­ho Ragona, zdГЎ se, Еѕe je jiЕѕ pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. Darius je pЕ™ivleДЌen do imperiГЎlnГ­ho Kapitolu, aby bojoval v nejvД›tЕЎГ­ arГ©nД› ze vЕЎech. Je trГ©novГЎn zГЎhadnГЅm uДЌitelem, kterГЅ z nД›j chce vycviДЌit toho nejlepЕЎГ­ho bojovnГ­ka a pomoci mu tak pЕ™eЕѕГ­t, i kdyЕѕ se ЕЎance zdajГ­ malГ©. JenЕѕe arГ©na Kapitolu je jinГЎ neЕѕ cokoliv, s ДЌГ­m se Darius dЕ™Г­ve setkal. NГЎstrahy a protivnГ­ci, kteЕ™Г­ tam ДЌekajГ­, se zdajГ­ bГЅt pЕ™Г­liЕЎ silnГЅmi i pro nД›j. Gwendolyn se zaplГ©tГЎ do intrik u krГЎlovskГ©ho dvora na Гљtesu, kdyЕѕ ji krГЎl s krГЎlovnou ЕѕГЎdajГ­ o pomoc. Na vГЅpravД›, kterГЎ mЕЇЕѕe zmД›nit celou budoucnost Гљtesu a osud jejГ­ho Thora s Guwaynem, je pЕ™ekvapena tГ­m, co objevГ­, kdyЕѕ se pustГ­ v pГЎtrГЎnГ­ pЕ™Г­liЕЎ do hloubky. Svazek mezi Erecem a Alistair se prohlubuje, kdyЕѕ se spoleДЌnД› plavГ­ ДЌГ­m dГЎl hloubД›ji do imperiГЎlnГ­ch vod, ve snaze najГ­t Volusii a zachrГЎnit Gwendolyn. Godfrey a jeho pЕ™ГЎtelГ© mezitГ­m vzbudГ­ rozruch ve mД›stД› Volusii. Jsou odhodlГЎni pomstГ­t svГ© drahГ©. CГ­saЕ™ovna Volusia mezitГ­m zjiЕЎЕҐuje, co to znamenГЎ vlГЎdnout tak velkГ©mu ГєzemГ­, jakГЅm ImpГ©rium je, a zГЎroveЕ€ je v Kapitolu obleЕѕena ze vЕЎech stran nepЕ™ГЎtelskГЅmi armГЎdami. DГ­ky promyЕЎlenГ©mu budovГЎnГ­ fantasy svД›ta a charakteristikГЎm postav je RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ epickГЅm pЕ™Г­bД›hem o pЕ™ГЎtelstvГ­ a lГЎsce, rivalitД› a spoluprГЎci, o rytГ­Е™Г­ch a dracГ­ch, intrikГЎch a politickГЅch machinacГ­ch, o dospГ­vГЎnГ­, o zlomenГЅch srdcГ­ch, o podvodu, ambicГ­ch a zradД›. To vЕЎe je zasazeno do dЕЇkladnД› promyЕЎlenГ©ho fiktivnГ­ho fantasy svД›ta. Je to pЕ™Г­bД›h o cti a odvaze, o osudu a pЕ™edurДЌenГ­, a takГ© o magii. Je to fantasy, jeЕѕ nГЎs pЕ™ivede do svД›ta, na kterГЅ uЕѕ potom nikdy nezapomeneme, a kterГ© oslovГ­ ДЌtenГЎЕ™e obou pohlavГ­ a kaЕѕdГ©ho vД›ku. Velmi ДЌtivГЎ fantasy… ZaДЌГЎtek nД›ДЌeho, co slibuje stГЎt se skvД›lou kniЕѕnГ­ sГ©riГ­ pro mladГ© dospД›lГ©. – Midwest Book Review (o knize Cesta hrdiny) JednodechovГЎ a snadnГЎ ДЌetba.. budete chtГ­t ДЌГ­st dГЎl a dГЎl, abyste se dozvД›dД›li jak to vЕЎechno dopadne. OdloЕѕit tuto knihu nenГ­ snadnГ©. – FantasyOnline. net (o knize Cesta hrdiny) NaЕЎlapanГ© akcí… VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h velmi poutavГЅ. Publishers Weekly (o knize Cesta hrdiny)







RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ



(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA ŠESTNÁCT)



Morgan Rice


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, a kterГЎ je podle USA Today bestesellerem ДЌГ­slo 1; sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ zatГ­m 11 knih, betseller ДЌГ­slo 1 v USA; bestselleru ДЌГ­slo 1 v USA sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, post apokalyptickГ©ho thrilleru sklГЎdajГ­cГ­ho se zatГ­m ze 2 knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma bonusy, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



„ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN mГЎ vЕЎechny rysy potЕ™ebnГ© pro jasnГЅ ГєspД›ch: hlavnГ­ i vedlejЕЎГ­ pЕ™Г­bД›h, zГЎhadnГЎ atmosfГ©ra, stateДЌnГ­ rytГ­Е™i a rozkvГ©tajГ­cГ­ vztahy, kterГ© zacelujГ­ rГЎny na zlomenГЅch srdcГ­ch, a dГЎle takГ© podvod ДЌi zrada. Slibuje dlouhГ© hodiny zГЎbavy a jistД› uspokojГ­ vЕЎechny vД›kovГ© kategorie. DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch u vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

„Velice zГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy.”

—Kirkus Reviews



„MЕЇЕѕeme zde spatЕ™it zrozenГ­ nД›ДЌeho vГЅjimeДЌnГ©ho.”

--San Francisco Book Review



„NaЕЎlapanГ© akcí…. VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.“

--Publishers Weekly



„ Velmi ДЌtivГЎ fantasy …. PoДЌГЎtek nД›ДЌeho, co mГЎ ambice stГЎt se oblГ­benou fantasy sГЎgou pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e.”

--Midwest Book Review


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ.3)

ZROZENГЌ UDANOSTI (Kniha ДЌ.4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ.5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENГЃ (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)













PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!


Copyright В© 2014 Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

Copyright obГЎlky Razumovskaya Marina Nikolaevna, v licenci Shutterstock.com.








OBSAH

KAPITOLA PRVNГЌ (#ua3b14b5a-c8a0-5888-a86c-23ab294a4986)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u2419903b-494c-5c78-849a-0fd48295f59b)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#ucec57587-b6bb-560a-b385-aa765e3831a5)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u0b98d37d-5429-5cb6-87ce-21ee71374f6b)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#uc71dfd78-13a5-5d48-93a4-09f072669e5e)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#u8f1dc017-c7be-59ff-bd67-3c5320b954be)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u8da5ff5f-9dc1-5ab2-8ddd-d521747e99d2)

KAPITOLA OSMГЃ (#uae4f41b8-3c38-5402-9c32-628a33710c1c)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#u1edfd15e-6810-55f6-ab28-b508c4515c23)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Thorgrin stál na přídi své elegantní plachetnice, svíral v rukou zábradlí a nechával vítr, aby mu cuchal vlasy. Díval se někam do dálky a měl stále větší a větší obavy o budoucnost. Loď, již sebrali pirátům, byla s dobrým větrem rychlá jako blesk a Elden, O’Connor, Matus, Reece, Indra a Selese jí byli dobrou posádkou. Angela se více než práce s plachtami držela Thora. Ten si přál plout ještě a ještě rychleji, ale zároveň věděl, že rychlejší už snad žádná loď ani být nemůže. Přesto však nepřestával přemýšlet, jak ještě přidat. Tentokrát si byl jistý, že ví kde Guwayna hledat. Byl na Ostrově světla a v nebezpečí.

Thor nerozuměl, jak to bylo vlastně možné. Naposledy, když je opustil, byl Guwayne přece na Ostrově světla v bezpečí. Byl pod ochranou Ragona a to byl druid stejně mocný jako jeho bratr Argon, který byl nejmocnějším čarodějem, jakého kdy Thorgrin poznal – vždyť sám zvládal ochraňovat celý velký Prsten. Thora by tehdy ani ve snu nenapadlo, že by se Guwaynovi s Ragonem mohlo něco přihodit.

JedinГЅm vysvД›tlenГ­m bylo, Еѕe do hry vstoupila nД›jakГЎ dalЕЎГ­ sГ­la. TemnГЎ moc jakГ©hosi dalЕЎГ­ho ДЌarodД›je, kterГЅ se mohl mД›Е™it i s Ragonem. Copak ale mohlo na svД›tД› existovat nД›co tak vГЅznamnГ©ho, aniЕѕ by o tom vД›dД›li?

Ale i kdyby, proДЌ by se mД›li zamД›Е™it na jeho syna?

VzpomГ­nal si na spД›ch, ve kterГ©m tehdy pod vlivem svГЅch snЕЇ ostrov opouЕЎtД›l, ale uЕѕ si nevzpomГ­nal, co jej vlastnД› hnalo pryДЌ. Musela v tom bГЅt nД›jakГЎ temnГЎ sГ­la, kterГЎ jej chtД›la od synka odehnat. Jenom dГ­ky Lycoples, jeЕѕ se i teДЏ nad jeho lodГ­ pravidelnД› ukazovala a kЕ™iДЌela, se jeho zrak nakonec znovu otoДЌil k tomuto ostrovu a on koneДЌnД› vyrazil na sprГЎvnou cestu. Bylo pozdД› si pЕ™iznat, Еѕe mД›l vlastnД› Guwayna celou dobu jako na dlani. Jak to jenom mohl nevidД›t? JakГЎ to temnГЎ sГ­la mu zastЕ™ela zrak a potlaДЌila vЕЎechny jeho jinak skvД›lГ© instinkty?

VzpomnД›l si na dГ©mony, kteЕ™Г­ byli vypuЕЎtД›ni vГЅmД›nou za jeho nГЎvrat do zemД› ЕѕivГЅch. Znamenali prokletГ­ celГ© jeho druЕѕiny a nejvГ­ce pro nД›ho samotnГ©ho. Byl si jistГЅ, Еѕe pЕ™ed sebou mГЎ jeЕЎtД› dalЕЎГ­ temnГЎ kouzla a zkouЕЎky. JakГ© to vЕЎak budou? Jak se na nД› pЕ™ipravit a jak nakonec Guwayna zГ­skat zpД›t?

„NedД›lej si starosti,“ ozval se sladkГЅ Angelin hlas.

PodГ­val se na ni. StГЎla vedle nД›j, o dvД› hlavy menЕЎГ­, a tahala jej za koЕѕenou vestu.

„VЕЎechno bude v poЕ™ГЎdku,“ usmГЎla se.

Thor se na ni takГ© usmГЎl a pohladil ji po vlasech. MД›l jejГ­ pЕ™Г­tomnost rГЎd. To dД›vДЌe se pro nД›j postupnД› stalo nevlastnГ­ dcerou, kterou sГЎm zatГ­m nemД›l. DodГЎvala mu pocit, Еѕe nenГ­ zcela odlouДЌen od rodiny.

„A kdyЕѕ ne,“ dodala s dalЕЎГ­m ГєsmД›vem, „tak se postarГЎm, aby bylo!“

Hrdě přitom pozvedla malý luk, který pro ni vyrobil O’Connor, a natáhla levou paži, jako kdyby chtěla na někoho zamířit. Thor se usmál, poopravil její úchop, založil na tětivu krátký šíp s dřevěnou špicí a pomohl jí natáhnout. Angela sama potom tětivu uvolnila a dívala se, jak ta malá šipka roztřeseně proletěla nad vodní hladinou a potom padla do moře na druhé straně lodi.

„Trefila jsem nД›jakou rybu?!“ vyhrkla nadЕЎenД› a rozbД›hla se k zГЎbradlГ­, aby se pЕ™esvД›dДЌila.

Thor se podГ­val do zpД›nД›nГЅch vod spolu s nГ­ a pochyboval, Еѕe by takovГЎ rГЎna mohla cokoliv zranit, ale i tak se spokojenД› usmГ­val.

„UrДЌitД› ano,“ pokГЅval hlavou. „MoЕѕnГЎ, Еѕe dokonce Еѕraloka.“

Vtom se vЕЎak v dГЎlce ozval Е™ev, kterГЅ na jeho tvГЎЕ™ okamЕѕitД› vrГЎtil ustaranГЅ vГЅraz. Trhnul sebou, ruka mu sjela k meДЌi a zachmuЕ™enД› se zadГ­val na obzor.

OblaДЌnost, kterГЎ je po vД›tЕЎinu cesty provГЎzela, se teДЏ uЕѕ skoro ГєplnД› roztrhala a Thor spatЕ™il, jak se na horizontu zvedajГ­ ДЌernГЎ mraДЌna. Tu a tam z nich vykukovala skaliska, vinoucГ­ se kolem kruhovГ©ho ostrova. Ostrov vypadal jako hora, vystupujГ­cГ­ rovnou z moЕ™e, jejГ­Еѕ vrcholek byl useknut meДЌem nД›jakГ©ho obrovskГ©ho boha, a teДЏ z nГ­ zbГЅval jenom paЕ™ez. Nebylo moЕѕnГ© jej zamД›nit za ЕѕГЎdnГЅ jinГЅ ostrov na svД›tД›.

Byl to Ostrov svД›tla.

Thora bodlo u srdce, kdyЕѕ v oblacГ­ch spatЕ™il obrysy jakГЅchsi ДЌernГЅch okЕ™Г­dlenГЅch oblud, pЕ™ipomГ­najГ­cГ­ch obrovskГ© gargoyly. KrouЕѕili nad ostrovem jako supi a v jednom kuse skЕ™Г­pavД› Е™vali. UvД›domil si, Еѕe pluje pЕ™Г­mo vstЕ™Г­c jakГ©si temnГ© armГЎdД› a kouЕ™, kterГЅ vidГ­, stoupГЎ z hoЕ™Г­cГ­ho ostrova. ZdГЎlo se, Еѕe pЕ™ed plameny nebyl uЕЎetЕ™en ani metr jeho povrchu.

„RYCHLEJI!“ vykЕ™ikl Thor zoufale a pЕ™itom vД›dД›l, Еѕe je to k niДЌemu. Snad jeЕЎtД› nikdy v ЕѕivotД› se necГ­til tak bezmocnГЅ jako teДЏ.

Jenže co mohl dělat? Díval se na plameny, šlehající do výšky, na kouř stoupající z nich a na obludy, poletující sem a tam. Slyšel Lycoples jak někde v dálce řve a věděl, že přichází pozdě. Nikdo na ostrově nemohl přežít. Nikdo – Ragon, Guwayne, ba snad ani tráva. Všechno bylo bezpochyby spáleno na uhel.

„NE!“ kЕ™iДЌel Thor a bil pД›stГ­ o zГЎbradlГ­ lodi, kterГЎ jej nadГЎle posluЕЎnД› unГЎЕЎela vstЕ™Г­c Ostrovu svД›tla, promД›nД›nГ©mu v ostrov smrti.




KAPITOLA DRUHГЃ


Gwendolyn se ocitla samotnГЎ zpГЎtky v Prstenu a v hradu v KrГЎlovД› DvoЕ™e. KdyЕѕ se vЕЎak rozhlГ©dla kolem sebe, zjistila, Еѕe nД›co nenГ­ v poЕ™ГЎdku. Hrad byl opuЕЎtД›nГЅ, nebyl v nД›m ani nГЎbytek a dokonce i vitrГЎЕѕe v oknech chybД›ly. ZЕЇstaly po nich jenom prГЎzdnГ© otvory. Ve vzduchu vГ­Е™il prach a celГ© mГ­sto pЕЇsobilo dojmem, jako kdyby nebylo nikГЅm obГЅvГЎno uЕѕ po tisГ­c let.

Gwen vyhlГ©dla z okna, aby si prohlГ©dla okolnГ­ krajinu. Prsten, kterГЅ kdysi tak milovala pro jeho krГЎsu a bohatstvГ­, teДЏ pЕ™ipomГ­nal spГЎleniЕЎtД›. Jako kdyby ЕЎiroko daleko nezЕЇstalo naЕѕivu vЕЇbec nic.

„Dcero,“ ozval se hlas.

Gwen se s Гєlekem otoДЌila a spatЕ™ila matku, jak se na ni s unavenou a nemocnou tvГЎЕ™Г­ dГ­vГЎ. Vypadala tak, jak si ji Gwen pamatovala, kdyЕѕ leЕѕela na smrtelnГ© posteli. PЕЇsobila tehdy mnohem starЕЎГ­ neЕѕ kolik let od jejГ­ho narozenГ­ ve skuteДЌnosti uplynulo.

Gwen byla dojatГЎ. UvД›domila si, Еѕe pЕ™es vЕЎechny neshody, kterГ© mezi sebou mД›ly, jГ­ matka i tak straЕЎlivД› chybД›la. MoЕѕnГЎ Еѕe to ale nebyla pЕ™Г­mo ona, kdo jГ­ chybД›l, nГЅbrЕѕ jednoduЕЎe pocit, Еѕe je zase doma, mezi ДЌleny svГ© rodiny a v Prstenu. Co by tak dala za to, aby opravdu mohla znovu vrГЎtit k tomu, co mД›la rГЎda.

„Matko,“ odpovД›dД›la a stГЎle nevД›Е™ila vlastnГ­m oДЌГ­m.

VztГЎhla k nГ­ ruku, jen aby zjistila, Еѕe se obraz pЕ™ed jejГ­ma oДЌima nГЎhle zmД›nil a ona se ocitla na jakГ©msi ostrovД›. StГЎla na okraji pobЕ™eЕѕnГ­ho Гєtesu a vЕЎechno kolem nГ­ bylo spГЎleno na uhel. Vzduch byl naplnД›n pachem sГ­ry a drГЎЕѕdil ji v nose. RozhlГ­Еѕela se kolem, snaЕѕГ­c se proniknout oДЌima hustГЎ oblaka dГЅmu, kdyЕѕ tu spatЕ™ila zlatou kolГ©bku. Byl to ЕЎiroko daleko jedinГЅ nespГЎlenГЅ pЕ™edmД›t.

Její srdce divoce tlouklo, když přistoupila blíže, aby se podívala, zda tam nespatří svého syna. Zčásti pocítla radost, že jej konečně znovu sevře v náručí a už nikdy nepustí, ale zároveň se i bála, že tam její dítě nebude – anebo že bude mrtvé.

Vrhla se kupЕ™edu a naklonila se nad kolГ©bkou jenom aby zklamanД› vydechla. Byla prГЎzdnГЎ.

„GUWAYNE!“ zakЕ™iДЌela smutnД›.

Vtom nД›kde vysoko na nebi uslyЕЎela Е™ev, kterГЅ se ozval hned po jejГ­m vГЅkЕ™iku, a spatЕ™ila nad sebou celГ© hejno jakГЅchsi temnГЅch lГ©tajГ­cГ­ch bytostГ­. Vypadaly jako gargoylovГ© a odlГ©tali pryДЌ od ostrova. JejГ­ srdce se tГ©mД›Е™ zastavilo, kdyЕѕ si vЕЎimla, Еѕe se v paЕ™ГЎtech poslednГ­ho z nich zmГ­tГЎ malГ© kЕ™iДЌГ­cГ­ dД›ЕҐГЎtko. JejГ­ synek byl odnГЎЕЎen tД›mi obludami nД›kam pryДЌ a zГЎhy jГ­ zcela zmizel v oblacГ­ch kouЕ™e.

„NE!“ zaДЌala kЕ™iДЌet.

Ten kЕ™ik ji probudil. Posadila se na posteli a ihned se zaДЌala rozhlГ­Еѕet kolem sebe ve snaze najГ­t svГ© dГ­tД›, vzГ­t jej do nГЎruДЌГ­ a pЕ™isknout si jej pevnД› k tД›lu.

JenЕѕe Guwayne tam nebyl.

ZtД›Еѕka oddychovala a zprvu nechГЎpala, kde to vlastnД› je. Za okny zaДЌГ­nalo svГ­tat a jГ­ zabralo nД›kolik dlouhГЅch chvil neЕѕ si uvД›domila, Еѕe se nachГЎzГ­ ve svГ© komnatД› v krГЎlovskГ©m hradu na Гљtesu.

Krohn se zvedl ze zemД› vedle jejГ­ postele, vyhoupl se pЕ™ednГ­mi tlapami nahoru a zaДЌal jГ­ olizovat ruku. Potom si na ni poloЕѕil hlavu, jako kdyby ji chtД›l ukonejЕЎit. ZaДЌala jej hladit po srsti mezi uЕЎima. VЕЎechno se jГ­ to jenom zdГЎlo.

Guwayne, pomyslela si. Bylo to tak skuteДЌnГ©. Jako kdyby to ani nebyl obyДЌejnГЅ sen, ale spГ­ЕЎe nД›jakГЎ forma vД›ЕЎteckГ© vize. SnaЕѕila se jГ­ sdД›lit, Еѕe Guwayne, aЕҐ uЕѕ byl kdekoliv, byl v nebezpeДЌГ­. Zmocnila se jej nД›jakГЎ temnГЎ sГ­la a Gwen tomu vД›Е™ila.

Vstala z postele a rozruЕЎenД› se rozhlГ©dla. VД›dД›la, Еѕe musГ­ za kaЕѕdou cenu najГ­t svГ© dГ­tД› i svГ©ho muЕѕe, ale Еѕe to zГЎroveЕ€ teДЏ nemЕЇЕѕe udД›lat.

HЕ™betem ruky si utЕ™ela slzu, skanuvЕЎГ­ jГ­ po tvГЎЕ™i a oblГ©kla si hedvГЎbnГЅ Еѕupan. Potom rychle pЕ™eЕЎla komnatu ke klenutГ©mu oknu. StudenГЎ kamennГЎ podlaha ji pЕ™itom studila do nohou. OtevЕ™ela vitrГЎЕѕovanГ© okno, nechala slabГ© paprsky vychГЎzejГ­cГ­ho slunce padnout na svou tvГЎЕ™, dГ­vala se na okolnГ­ krajinu. V barvГЎch vГЅchodu slunce to byl vskutku krГЎsnГЅ pohled. RozhlГ­Еѕela se po impozantnГ­ch ulicГ­ch krГЎlovskГ©ho mД›sta i zemД›dД›lskГ© krajinД›, kterГЎ jej obklopovala. PЕ™es kulatГ© kopce se tГЎhly vinohrady a ovocnГ© sady a vЕЎechno pЕЇsobilo jeЕЎtД› bohatЕЎГ­m dojmem, neЕѕ jak si to pamatovala z domovskГ©ho Prstenu v dobГЎch jeho nejvД›tЕЎГ­ slГЎvy. Za tГ­m vЕЎГ­m se potom na obzoru tЕ™pytilo jezero a jeЕЎtД› za nГ­m uЕѕ se zvedala ohromnГЎ stД›na Гљtesu, obkruЕѕujГ­cГ­ho celГ© krГЎlovstvГ­. Jeho vrcholky byly zahaleny v mlze. CelГ© to mГ­sto pЕЇsobilo neskuteДЌnД› bezpeДЌnГЅm a pokojnГЅm dojmem.

Pomyslela na Thorgrina a Guwayna, kteЕ™Г­ byli nД›kde tam venku. Kde asi tak mohli bГЅt? UvidГ­ je vЕЇbec jeЕЎtД› nД›kdy?

DoЕЎla ke kamennГ©mu umyvadlu, aby se umyla a potom se zaДЌala oblГ©kat. SezenГ­m v tГ©to komnatД› Guwayna s Thorgrinem zaruДЌenД› nenajde. MusГ­ jednat a jestli jГ­ nД›kdo mЕЇЕѕe pomoci, pak je to jistД› zdejЕЎГ­ krГЎl. UrДЌitД› musГ­ bГЅt nД›jakГЅ zpЕЇsob.

VzpomnД›la si na jejich poslednГ­ rozhovor, kdyЕѕ spolu stГЎli na vrcholcГ­ch Гљtesu a sledovali Kendrickovu druЕѕinu odjГ­ЕѕdД›t do pouЕЎtД›. VzpomnД›la si na tajemstvГ­, kterГ© jГ­ krГЎl vyjevil. TajemstvГ­ o jeho brzkГ© smrti a spolu s nГ­m i smrti celГ©ho Гљtesu. ChtД›l jГ­ toho povД›dД›t jeЕЎtД› mnohem vГ­ce, ale byli vyruЕЎeni. Jeho rГЎdcovГ© za nГ­m pЕ™iЕЎli a odvedli jej v nД›jakГ© nalГ©havГ© otГЎzce. SlГ­bil jГ­ tehdy, Еѕe jГ­ povГ­ vГ­ce, aЕѕ budou mГ­t soukromГ­, a Еѕe ji takГ© hodlГЎ poЕѕГЎdat o laskavost. PЕ™emГЅЕЎlela, jakou laskavost mД›l asi na mysli. Co od nГ­ mЕЇЕѕe chtГ­t?

VДЌera veДЌer ji poЕѕГЎdal, aby se s nГ­m seЕЎla v trЕЇnnГ­m sГЎle, hned jak vyjde slunce, a tak si teДЏ musela pospГ­ЕЎit, neboЕҐ uЕѕ bylo pozdД›. MД›la pocit, Еѕe si v noci kvЕЇli tД›m snЕЇm ani poЕ™ГЎdnД› neodpoДЌinula.

NeЕѕ vЕЎak opustila komnatu, zakruДЌelo jГ­ v bЕ™iЕЎe tak mocnД›, Еѕe se znovu otoДЌila a, pamatujГ­c si to straЕЎlivГ© hladovД›nГ­ na cestД› Velkou pustinou, rozhodla se v rychlosti posnГ­dat. Na stolku mД›la jako kaЕѕdГ© rГЎno pЕ™ipraven podnos s chlebem, sГЅrem a pudinkem. Rychle nД›co z toho pobrala a zaДЌala jГ­st za chЕЇze ke krГЎli. Po chvГ­li zjistila, Еѕe si vzala mnohem vГ­ce, neЕѕ byla schopna snГ­st, a tak zbytek nabГ­dla Krohnovi, kterГЅ ji i teДЏ nГЎsledoval jako stГ­n. Za vЕЎechno to jГ­dlo, stЕ™echu nad hlavou i pohodlГ­ byla krГЎli neskonale vdД›ДЌnГЎ. DД›lal vЕЎe pro to, aby se tu cГ­tila jako doma a Gwen musela uznat, Еѕe se mu to ДЌГЎsteДЌnД› daЕ™ilo.

KdyЕѕ veЕЎla na chodbu, strГЎЕѕnГ­ se napЕ™Г­mili do pozoru a pozdravili ji. Gwen potom prochГЎzela matnД› osvД›tlenГЅmi chodbami hradu.

KdyЕѕ dosГЎhla konce hlavnГ­ chodby, jala se stoupat po kamennГ©m toДЌitГ©m schodiЕЎti, aЕѕ se dostala do nejvyЕЎЕЎГ­ho patra, kde byla krГЎlovskГЎ trЕЇnnГ­ sГ­Е€ a jeho soukromГ© komnaty. Po nД›kolika dnech pobytu zde uЕѕ hrad docela dobЕ™e znala. ProЕЎla zkratkou pЕ™es jednu z komnat a chystala se zaboДЌit do dalЕЎГ­ chodby, kdyЕѕ tu najednou koutkem oka zahlГ©dla pohyb. Odhalila postavu zpola ukrytou ve stГ­nu.

„Gwendolyn?“ Е™ekl ten ДЌlovД›k aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ jemnГЅm hlasem a s tГ©mД›Е™ neznatelnГЅm ГєsmД›vem se vynoЕ™il na svД›tlo.

Gwendolyn na vteЕ™inu zavГЎhala ve snaze vzpomenout si, s kГЅm mГЎ tu ДЌest. BД›hem poslednГ­ch dnГ­ byla pЕ™edstavena pЕ™Г­liЕЎ mnoha lidem, aby si mohla vЕЎechny neomylnД› zapamatovat.

Tuhle tvГЎЕ™ vЕЎak pЕ™esto nezapomnД›la. Byl to krГЎlЕЇv syn. DruhГЅ z dvojДЌat, ten ДЌernovlasГЅ.

„Ty jsi princ,“ vzpomnД›la si nahlas. „TЕ™etГ­ nejstarЕЎГ­, Еѕe?“

VД›noval jГ­ ГєsmД›v, kterГЅ se jГ­ ani trochu nelГ­bil a pЕ™istoupil blГ­Еѕe.

„VlastnД› jsem druhГЅ nejstarЕЎГ­,“ opravil ji. „S bratrem jsme dvojДЌata, ale jГЎ se narodil jako prvnГ­.“

Gwen si jej prohlГ©dla a vidД›la, Еѕe je krГЎsnД› obleДЌen, hladce oholen a Еѕe mГЎ uДЌesanГ© vlasy. CГ­tila z nД›j jakГЅsi vonnГЅ olej, nebo moЕѕnГЎ parfГ©m. DЕЇleЕѕitost a arogance z nД›j pЕ™Г­mo sГЎlala.

„MГЎm vЕЎak radЕЎi, kdyЕѕ se o mnД› nesmГЅЕЎlГ­ jako o jednom z dvojДЌat,“ pokraДЌoval. „Jsem ДЌlovД›kem sГЎm pro sebe. MГ© jmГ©no je Mardig. To, Еѕe jsem byl narozen jako dvojДЌe je nД›co, co nemohu ze svГ©ho Еѕivota vymazat. Je to mГЎ pozice, Е™eknД›me, ve hЕ™e o koruny.“

Gwen se jeho pЕ™Г­tomnost nikterak nezamlouvala. DobЕ™e si pamatovala, jak se k nГ­ bД›hem hostiny choval a teДЏ cГ­tila, Еѕe i Krohn vedle nГ­ je napjatГЅ a dokonce mu trochu vstaly chlupy na hЕ™betu. Byla vЕЎak zvД›davГЎ na to, co od nГ­ princ chce.

„To se vЕѕdycky schovГЎvГЎЕЎ ve stГ­nech?“ zeptala se.

Mardig se uchechtl a pЕ™istoupil jeЕЎtД› blГ­Еѕe. TentokrГЎt uЕѕ to bylo pЕ™Г­liЕЎ.

„Je to mЕЇj hrad,“ odpovД›dД›l struДЌnД›. „Je o mnД› znГЎmo, Еѕe se tu rГЎd prochГЎzГ­m.“

„TvЕЇj hrad?“ zeptala se. „NepatЕ™Г­ spГ­ЕЎe tvГ©mu otci?“

Jeho vГЅraz potemnД›l.

„VЕЎechno mГЎ svЕЇj ДЌas,“ odpovД›dД›l tajemnД› a jeЕЎtД› se pЕ™iblГ­Еѕil.

Gwendolyn zjistila, Еѕe nedobrovolnД› ustupuje. Krohn zaДЌal vГЅhruЕѕnД› mruДЌet.

Mardig se na leoparda pohrdavД› podГ­val.

„To nevГ­ЕЎ, Еѕe v tomto hradД› obyДЌejnД› nejsou zvГ­Е™ata?“ Е™ekl.

Gwen se rozzlobenД› zamraДЌila.

„TvЕЇj otec nic nenamГ­tal.“

„MЕЇj otec na pravidla pЕ™Г­liЕЎ nedbГЎ,“ odpovД›dД›l. „JГЎ ano. A krГЎlovskГЎ garda se mi zodpovГ­dГЎ.“

NejistД› pЕ™eЕЎlГЎpla.

„ProДЌ jsi mД› tu vlastnД› zastavil?“ zeptala se rozruЕЎenД›. „Abys mi zakГЎzal mГ­t s sebou leoparda?“

ZamraДЌil se tГ©Еѕ, protoЕѕe si uvД›domil, Еѕe tato sokynД› se mu jenom tak nepodЕ™Г­dГ­. PozornД› si ji prohlГ­Еѕel.

„V celГ©m Гљtesu nenГ­ jedinГ© Еѕeny, kterГЎ by po mnД› alespoЕ€ tajnД› netouЕѕila,“ Е™ekl. „A jГЎ pЕ™esto v tvГЅch oДЌГ­ch nevidГ­m ani nГЎznak chtГ­ДЌe.“

Gwen se na nД›j zhrozenД› podГ­vala. KoneДЌnД› bylo jasnГ©, o ДЌem tato rozmluva je.

„ChtГ­ДЌe?“ opakovala nevД›Е™Г­cnД›. „ProДЌ by tam mД›l nД›jakГЅ bГЅt? Jsem vdanГЎ a lГЎska mГ©ho Еѕivota se ke mnД› brzy vrГЎtГ­.“

Mardig se hlasitД› rozesmГЎl.

„Opravdu?“ zeptal se pobavenД›. „Podle toho co jsem slyЕЎel, musГ­ bГЅt uЕѕ dГЎvno mrtvГЅ. Anebo je ztracenГЅ ve svД›tД› tak daleko odsud, Еѕe uЕѕ ani nenajde cestu zpД›t.“

Gwendolyn se zachmuЕ™ila a zaДЌГ­nala mГ­t opravdovou zlost.

„I kdyby se uЕѕ nikdy nemД›l vrГЎtit,“ procedila mezi zuby, „stejnД› nikdy nebudu s nikГЅm jinГЅm. S tebou rozhodnД› ne.“

Jeho tvГЎЕ™ zbrunГЎtnД›la.

Gwendolyn se otoДЌila, aby odeЕЎla pryДЌ, ale on ji chytil za paЕѕi. Krohn vГЅhruЕѕnД› zavrДЌel.

„JГЎ se tady neptГЎm, kdyЕѕ nД›co chci,“ Е™ekl. „ProstД› si to beru. Jsi v cizГ­m krГЎlovstvГ­ a vydГЎna na milost svГ©ho hostitele. Bylo by rozumnГ©, kdybys nevzdorovala svГЅm ГєnoscЕЇm. KoneckoncЕЇ, bez naЕЎГ­ pohostinnosti uЕѕ bys byla dГЎvno mrtvГЎ nД›kde v tГ© pustinД›. VД›Е™ mi, Еѕe se v tomto hradu mЕЇЕѕe stГЎt mnoho nemilГЅch vД›cГ­, kterГ© uДЌinГ­ z ДЌestnГЅch hostЕЇ psance – i z tД›ch nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ch a nejurozenД›jЕЎГ­ch.“

Gwendolyn uЕѕ v ЕѕivotД› ДЌelila mnoha hrozbГЎm a takovГЎto Е™eДЌ ji nemohla vystraЕЎit. ZamraДЌila se.

„ГљnoscЕЇm?“ zvedla oboДЌГ­. „Kdo si myslГ­ЕЎ, Еѕe jsi? JГЎ jsem svobodnГЅ ДЌlovД›k, jestli sis nГЎhodou nevЕЎiml a mЕЇЕѕu si jГ­t, kam se mi zlГ­bГ­.“

OЕЎklivД› se usmГЎl.

„A kam chceЕЎ jГ­t? ZpГЎtky do pustiny?“

Spokojen sГЎm se sebou zakroutil hlavou.

„Technicky vzato jsi volnГЎ a jГ­t opravdu mЕЇЕѕeЕЎ,“ dodal. „Ale nech mД› pЕ™edtГ­m poloЕѕit ti otГЎzku: kdyЕѕ je celГЅ zbytek svД›ta vlastnД› smrtelnД› nebezpeДЌnГЅm mГ­stem, kam tedy chceЕЎ jГ­t?“

Krohn se rozzuЕ™enД› vrtД›l a Gwendolyn vД›dД›la, Еѕe nemГЎ daleko do skoku. SetЕ™ГЎsla Mardigovu ruku a rychle tu svou poloЕѕila na Krohnovu hlavu, aby rozbД›snД›nГ©ho leoparda uklidnila a zabrГЎnila nejhorЕЎГ­mu. Potom se na prince znovu zamraДЌila.

„PovД›z mi nД›co, Mardigu,“ oslovila jej chladnД›. „ProДЌ teДЏ vlastnД› nejsi venku v pouЕЎti se svГЅmi bratry na vГЅpravД›? Jak to, Еѕe jsi jedinГЅ, kdo zЕЇstal v hradu? To se bojГ­ЕЎ?“

UsmГЎl se na ni, ale ona pod tou maskou dobЕ™e vidД›la zbabД›lost.

„RytГ­Е™stvГ­ je pro blГЎzny,“ odpovД›dД›l. „NicmГ©nД› musГ­m Е™Г­ci uЕѕiteДЌnГ© blГЎzny, protoЕѕe nevД›domky ДЌistГ­ cestu pro nГЎs ostatnГ­. KdyЕѕ se na rytГ­Е™e podГ­vГЎЕЎ z jinГ© strГЎnky, zjistГ­ЕЎ, Еѕe jsou vlastnД› nД›co jako loutky. JГЎ se nenechГЎm tak snadno vyuЕѕГ­vat.“

ZhnusenД› se na nД›j podГ­vala.

„MЕЇj bratr i jeho StЕ™Г­brnГ­ by se takovГЅm jako jsi ty vysmГЎli do obliДЌeje,“ Е™ekla. „Ty bys v Prstenu nepЕ™eЕѕil ani minutu.“

Znovu se podГ­vala kudy by unikla, ale stГЎl jГ­ v cestД›.

„MГЎЕЎ dvД› moЕѕnosti,“ Е™ekla tedy. „BuДЏ mД› nechГЎЕЎ jГ­t, nebo tady Krohn dostane snГ­dani, po kterГ© tolik touЕѕГ­. MyslГ­m, Еѕe jsi pЕ™esnД› jeho typ.“

PodГ­val se na leoparda, z jehoЕѕ vycenД›nГЅch zubЕЇ odkapГЎvaly sliny, zachvД›ly se mu rty a potom ustoupil stranou.

Gwen vЕЎak neodchГЎzela. NamГ­sto toho k nД›mu pЕ™istoupila blГ­Еѕe a zamraДЌila se.

„MoЕѕnГЎ, Еѕe jsi velitelem hradnГ­ strГЎЕѕe,“ zasyДЌela, „ale nezapomГ­nej, Еѕe mluvГ­ЕЎ s krГЎlovnou. Se svobodnou krГЎlovnou. JГЎ se ti nikdy nehodlГЎm zodpovГ­dat ani tД› poslouchat. S touto konverzacГ­ jsme skonДЌili a ty by sis mД›l zapsat za uЕЎi, Еѕe jsem mnohem nebezpeДЌnД›jЕЎГ­, neЕѕ se moЕѕnГЎ na prvnГ­ pohled zdГЎm. Mnohem nebezpeДЌnД›jЕЎГ­ neЕѕ jsi ty.“

Princ na ni chvГ­li vyjevenД› zГ­ral a potom se usmГЎl.

„LГ­bГ­ЕЎ se mi, krГЎlovno Gwendolyn,“ odpovД›dД›l. „Mnohem vГ­c, neЕѕ jsem si zprvu myslel.“

Gwendolyn ani nestaДЌila odpovД›dД›t, kdyЕѕ se otoДЌil a rychlГЅm krokem odchГЎzel pryДЌ. Brzy zmizel za rohem. Jeho kroky postupnД› utichaly v dГЎlce, zatГ­mco ona tam poЕ™ГЎd stГЎla a pЕ™emГЅЕЎlela, jakГ© dalЕЎГ­ nГЎstrahy asi u tohoto dvora ДЌГ­hajГ­.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Kendrick cvГЎlal na svГ©m koni napЕ™Г­ДЌ vyprahlou pouЕЎtnГ­ krajinou. Brandt a Atme se drЕѕeli po jeho bocГ­ch a pЕЇl tuctu StЕ™Г­brnГЅch rytГ­Е™ЕЇ za nimi. To bylo vЕЎe, co zЕЇstalo z kdysi slavnГ©ho rytГ­Е™skГ©ho Е™ГЎdu Prstenu. TeДЏ uhГЎnД›li s vД›trem o zГЎvod jako za starГЅch ДЌasЕЇ a s kaЕѕdГЅm krokem se noЕ™ili hloubД›ji a hloubД›ji do VelkГ© pustiny. Kendrick se celou cestu utГЎpД›l ve smutnГЅch vzpomГ­nkГЎch na starГ© ДЌasy, kdy byli StЕ™Г­brnГ­ v plnГ© sГ­le a v poДЌtu tisГ­cЕЇ elitnГ­ch vГЎleДЌnГ­kЕЇ. Jeden z rytГ­Е™ЕЇ bГЅval proslulejЕЎГ­ a schopnД›jЕЎГ­ neЕѕ druhГЅ a vЕЎude, kde se objevili, je vesniДЌanГ© vГ­tali s jГЎsotem. StЕ™Г­brnГ­ byli oblГ­benГ­ ГєplnД› vЕЎude, ve vЕЎech vesnicГ­ch jim bylo pЕ™i cestГЎch nabГ­zeno pЕ™Г­stЕ™eЕЎГ­ a oni potom zЕЇstГЎvali s majiteli domu vzhЕЇru dlouho do noci a vyprГЎvД›li jim pЕ™Г­bД›hy o bitvГЎch, hrdinskГЅch ДЌinech, turnajovГЅch klГЎnГ­ch a boji s nestvЕЇrami v ГєzemГ­ za KaЕ€onem.

MhouЕ™Г­ce oДЌi, aby si je chrГЎnil proti vЕЎudypЕ™Г­tomnГ©mu pГ­sku, sГЎm pro sebe zakroutil hlavou. TeДЏ uЕѕ byly jinГ© ДЌasy a mГ­sto jejich pЕЇsobiЕЎtД› se takГ© zmД›nilo. ZЕЇstalo mu pouhГЅch osm muЕѕЕЇ. Osm namГ­sto nД›kolika tisГ­c. ZmД›nilo se toho straЕЎlivД› mnoho. AЕѕ pЕ™Г­liЕЎ, aby to ДЌlovД›k dokГЎzal brГЎt s nadhledem. Bude slГЎva StЕ™Г­brnГЅch jeЕЎtД› nД›kdy obnovena?

Kendrickův názor na to, co vlastně dělá bojovníka bojovníkem, se během let měnil. Teď si uvědomil, že nejlepší válečníci nejsou ukuti jenom z vybroušených schopností a cti, ale také z houževnatosti. Schopnost pokračovat dál, nehledě na okolnosti, to bylo jednou z největších kvalit. Život člověka nepřestával zasypávat dalšími a dalšími pohromami, překážkami a nesnázemi – a především neustálými změnami. Ztratili už skoro všechny své přátele a král, kterému jako mladíci přísahali při vstupu do řádu věrnost, už byl také dávno po smrti. Dokonce i samotná jejich domovina zmizela z mapy světa, ale přesto všechno tu stále zůstávalo osm rytířů, kteří se nevzdávali a pokračovali dál. Právě schopnost vytrvat byla nyní v jeho očích tím, co odlišovalo skutečné válečníky od těch, kteří v případě nesnází zahodí kopí a dají se na útěk.

„PГЌSEДЊNГЃ STДљNA!“ vykЕ™ikl nД›kdo.

Kendrick toho muЕѕe stГЎle jeЕЎtД› nedokГЎzal poznat po hlase. PodГ­val se tedy jeho smД›rem a zjistil, Еѕe to byl Koldo, nejstarЕЎГ­ syn krГЎle Гљtesu, jedoucГ­ v ДЌele jednoty ГљtesovГЅch rytГ­Е™ЕЇ. Kendrick jej znal jenom krГЎtce a zbД›ЕѕnД›, ale pЕ™esto si princ uЕѕ dokГЎzal zaslouЕѕit jeho respekt. KdyЕѕ se dГ­val na zpЕЇsob, jakГЅm velel svГ© jednotce a jak se na nД›j jeho muЕѕi dГ­vali, nemД›l pochyb, Еѕe v nД›m nД›co je. Byl to rytГ­Е™, po jehoЕѕ boku Kendrick cestoval s radostГ­.

Koldo teДЏ ukazoval rukou na horizont, kde se rГЅsovala mohutnГЎ stД›na zvГ­Е™enГ©ho pГ­sku. VlasnД› byla dЕ™Г­ve slyЕЎet neЕѕ vidД›t. NeustГЎle se v nГ­ prohГЎnД›jГ­cГ­ vД›try dunД›ly jako opravdovГЎ vichЕ™ice a nutily Kendricka vzpomГ­nat na doby, kdy bouЕ™Г­ prochГЎzel poprvГ©. VГ­tr nikdy neslГЎbl a zvГ­Е™enГЅ pГ­sek se zvedal nД›kolik set metrЕЇ do vГЅЕЎe. Bylo to jako opravdovГЎ zeДЏ, kterou se sice dalo projet, ale nebylo skrz ni vidД›t na druhou stranu. DobЕ™e tak kryla pЕ™ed imperiГЎlnГ­mi pohledy vЕЎe, co se skrГЅvalo za nГ­.

DunД›nГ­ se blГ­Еѕilo a Kendrick podvД›domД› stisknul otД›Еѕe svГ©ho konД› pevnД›ji.

„Kukly!“ ozval se dalЕЎГ­ povel.

TentokrГЎt hlas patЕ™il Ludwigovi, jednomu z krГЎlovskГЅch dvojДЌat, kterГЅ si kolem nosu, Гєst i oДЌГ­ okamЕѕitД› zaДЌal omotГЎvat dlouhГЅ pruh bГ­lГ© lГЎtky. VЕЎichni ostatnГ­ nГЎsledovali jeho pЕ™Г­kladu.

Tu se ke Kendrickovi pЕ™iblГ­Еѕil rytГ­Е™, jenЕѕ byl pЕ™edstaven jako Naten a kterГ©ho nemД›l Kendrick od samГ©ho poДЌГЎtku rГЎd. Od prvnГ­ chvГ­le se vzpГ­ral jeho velitelskГ© pozici a neustГЎle se vЕЎГ­m projevoval nesouhlas.

TeДЏ se na Kendricka i jeho muЕѕe podГ­val a uЕЎklГ­bl se.

„MyslГ­ЕЎ si, Еѕe jsi velitelem tГ©hle vГЅpravy,” Е™ekl, „kdyЕѕ tД› tГ­m krГЎl povД›Е™il, ale pЕ™itom ani nevГ­ЕЎ, jak sebe a svГ© lidi sprГЎvnД› ochrГЎnit pЕ™ed pГ­skem.”

Kendrik se na nД›j podГ­val a pЕ™emГЅЕЎlel, ДЌГ­m si jeho nevraЕѕivost vlastnД› zaslouЕѕil. ZpoДЌГЎtku si myslel, Еѕe se jej ten muЕѕ jednoduЕЎe bojГ­. KoneckoncЕЇ, byl cizincem, jenЕѕ byl zДЌistajasna postaven do velenГ­. PozdД›ji vЕЎak dospД›l k nГЎzoru, Еѕe si Naten jednoduЕЎe uЕѕГ­val, kdyЕѕ se mohl do nД›koho navГЎЕѕet.

„Dej jim rouЕЎky!” poruДЌil mu Koldo netrpД›livД›.

Naten poДЌkal jeЕЎtД› pГЎr dalЕЎГ­ch chvil, kdy se Е™voucГ­ bouЕ™e uЕѕ nebezpeДЌnД› pЕ™iblГ­Еѕila, a potom po Kendrickovi hrubД› hodil pytel s tД›mi pruhy lГЎtky. ZasГЎhl jej do hrudi a Kendrick mД›l co dД›lat, aby mu vybavenГ­ neupadlo za jГ­zdy na zem.

„RozdД›l to mezi ostatnГ­,” Е™ekl, „nebo se v tГ© stД›nД› uduste. MnД› je to vГЎЕѕnД› fuk.”

OdvrГЎtil se a odjel zpГЎtky ke svГЅm, zatГ­mco Kendrick objГ­ЕѕdД›l vlastnГ­ muЕѕe a rozdГЎval jim dlouhГ© rouЕЎky, kterГ© si potom po vzoru ГљtesovГЅch rytГ­Е™ЕЇ omotali kolem Гєst a nosu, aby se ochrГЎnili pЕ™ed poletujГ­cГ­m pГ­skem. Bylo obtГ­ЕѕnГ© v tom dГЅchat, ale zГЎroveЕ€ poЕ™ГЎd nesrovnatelnД› lepЕЎГ­ neЕѕ se udusit. PoslednГ­ obtoДЌenГ­ kolem hlavy pЕ™ekrylo jednou vrstvou i oДЌi, takЕѕe najednou nebyli ani schopnГ­ poЕ™ГЎdnД› kontrolovat svГ© okolГ­.

KdyЕѕ se pЕ™iblГ­Еѕili jeЕЎtД› vГ­ce, hukot bouЕ™e se stal tГ©mД›Е™ ohluЕЎujГ­cГ­m. UЕѕ tady, ve vzdГЎlenosti tЕ™iceti metrЕЇ, zaДЌal pГ­sek chrastit na zbroji a jenom o okamЕѕik pozdД›ji vГ­tr pocГ­tili naplno.

PonoЕ™it se do PГ­seДЌnГ© stД›ny bylo skoro stejnГ© jako skoДЌit pod vodopГЎd. OkamЕѕitД› se ocitli zcela obklopeni pГ­skem a Е™evem vichЕ™ice, jenЕѕ byl tak silnГЅ, Еѕe jenom stД›ЕѕГ­ slyЕЎeli vzruЕЎenГЅ tlukot vlastnГ­ch srdcГ­. VЕЎudypЕ™Г­tomnГЅ pГ­sek dokonale obejmul jejich tД›la a neustГЎle se ГєspД›ЕЎnД› snaЕѕil dostat i pod zbroj a obleДЌenГ­. Clona byla tak silnГЎ, Еѕe kdyЕѕ se ohlГ©dl, Brandta s Atmem za sebou jenom stД›ЕѕГ­ rozeznal.

„POKRAДЊUJTE!” povzbuzoval je, aniЕѕ si mohl bГЅt jistГЅ, Еѕe jej v tom Е™evu nД›kdo slyЕЎГ­. KonД› se navГ­c plaЕЎili, Е™ehtali a bylo ДЌГ­mdГЎl tД›ЕѕЕЎГ­ je ovlГЎdat. Kendrick zkontroloval toho svГ©ho, jen aby zjistil, Еѕe mГЎ chudГЎk oДЌi plnГ© pГ­sku. ZaДЌal jej ze vЕЎech sil pobГ­zet, protoЕѕe jestli se zastavГ­ a odmГ­tne pokraДЌovat, bude je to oba stГЎt Еѕivot.

PokraДЌovali dГЎl a kdyЕѕ uЕѕ potom byli pЕ™esvД›dДЌeni, Еѕe to nikdy neskonДЌГ­, najednou se vynoЕ™ili na druhГ© stranД›. VГ­Е™Г­cГ­ pГ­sek brzy znovu ustoupil prГЎzdnotД› a otevЕ™enГ©mu modrГ©mu nebi VelkГ© pustiny. Oni vЕЎak hnali hЕ™ebce dГЎl a dГЎl, aby mezi sebe a stД›nu poloЕѕili co nejvД›tЕЎГ­ vzdГЎlenost. KoneДЌnД› okolnГ­ svД›t opД›t utichl. Kendrick si vЕЎimnul, Еѕe nД›kteЕ™Г­ z ГљtesovГЅch rytГ­Е™ЕЇ na nД› hledГ­ s Гєdivem v oДЌГ­ch.

„Copak, neДЌekali jste, Еѕe to pЕ™eЕѕijeme?” zeptal se Kendrick do plГ©na, ale dГ­val se pЕ™itom na Natena.

Ten jenom pokrДЌil rameny.

„MnД› na tom nesejde,” odpovД›dД›l.

Kendrick se podГ­val na Atmeho s Brandtem, kteЕ™Г­ jeho pohled opД›tovali. VЕЎichni tЕ™i pЕ™emГЅЕЎleli, kolik nГЎmahy asi zabere zГ­skat si dЕЇvД›ru svГЅch novГЅch spojencЕЇ. Dalo se to vЕЎak chГЎpat. Byli pro nД› cizinci a navГ­c vlastnД› vЕЎechny potГ­Еѕe, kterГЅmi si teДЏ prochГЎzeli, zpЕЇsobil jejich pЕ™Г­chod.

„Tam vpЕ™edu!” vykЕ™ikl Koldo.

Kendrick pohlГ©dl onГ­m smД›rem a spatЕ™il pГЎs stop, kterГЅ se tГЎhnul pouЕЎtГ­ do nedohledna. Bezpochyby je tam zanechali jeho lidГ© na cestД› sem. PГ­sek smГ­ЕЎenГЅ se solГ­ na ostrГ©m slunci ztvrdnul, a tak je ani vГ­tr nebyl schopen zahladit.

S tД›Еѕce odfrkujГ­cГ­mi koЕ€mi se zastavili na konci stopy a zadГ­vali se na ni.

„ДЊekal bych, Еѕe je pouЕЎЕҐ uЕѕ dГЎvno zahladГ­,” poznamenal Kendrick pЕ™ekvapenД›.

Naten se jenom uЕЎklГ­bl.

„Tahle pouЕЎЕҐ nezahladГ­ vЕЇbec nic. Nikdy tu neprЕЎГ­ a pГ­seДЌnГ© bouЕ™e nejsou kromД› stД›ny ДЌastГ©, a tak si zemД› vЕЎechno pamatuje. Ty vaЕЎe zpropadenГЅ stopy by je pЕ™ivedly pЕ™Г­mo k PГ­seДЌnГ© stД›nД› a odtamtud uЕѕ rovnou k nГЎm. To by byl konec Гљtesu.”

„PЕ™estaЕ€ se do nД›j navГЎЕѕet,” Е™ekl Koldo pЕ™Г­snД›.

VЕЎichni se na nД›j podГ­vali. Kendrick mu za takovou podporu byl vdД›ДЌnГЅ.

„ProДЌ bych to mД›l dД›lat?“ odsekl vЕЎak Naten. „Tihle lidi ten problГ©m vytvoЕ™ili. Mohl jsem teДЏ bГЅt na Гљtesu, pД›knД› v bezpeДЌГ­ a pohodlГ­.“

„PokraДЌuj jako teДЏ,“ zahrozil Koldo, „a poЕЎlu tД› tam okamЕѕitД› zpГЎtky. BudeЕЎ zproЕЎtД›n svГ© sluЕѕby v armГЎdД› i titulu z toho plynoucГ­ho a sГЎm potom otci vysvД›tlГ­ЕЎ, proДЌ se tak stalo, a proДЌ jsi jednal s jГ­m dosazenГЅm velitelem bez ЕЎpetky respektu.“

Naten koneДЌnД› sklopil zrak a poodjel stranou od ostatnГ­ch.

Koldo se podГ­val na Kendricka a pokГЅval hlavou.

„OmlouvГЎm se za nedostatek disciplГ­ny v mГ©m muЕѕstvu,“ Е™ekl. „Jsem si jistГЅ, Еѕe vГ­ЕЎ, Еѕe velitel nemЕЇЕѕe obДЌas ruДЌit ГєplnД› za vЕЎechny svГ© lidi.“

Kendrick vdД›ДЌnД› pЕ™ikГЅvnul.

„Je to tedy stopa tvГ©ho lidu?“ zeptal se Koldo a znovu se zadГ­val k zemi.

Kedrick pЕ™itakal.

„Bezesporu.“

Koldo si povzdechl a vydal se podГ©l Е™ady otiskЕЇ.

„MД›li bychom po nГ­ jet aЕѕ tam, kde zaДЌГ­nГЎ. Jakmile se pak ztratГ­ v kamenГ­, zaДЌneme se vracet a zametat.“

Kendrick to pЕ™Г­liЕЎ nechГЎpal.

„Ale jak udД›lГЎme, abychom sami za sebou nezanechali dalЕЎГ­ stopy?“

Koldo pokynul za sebe a Kendrick spatЕ™il, Еѕe jeho rytГ­Е™i majГ­ na zadcГ­ch svГЅch konГ­ sloЕѕenГ© dlouhГ© hounД›, urДЌenГ© k zametГЎnГ­ stopy.

„Stopa nebude,“ Е™ekl Ludwig. „NezanechГЎme za sebou skoro nic.“

Koldo se usmГЎl.

„Takto udrЕѕujeme Гљtes neviditelnГЅ pro nepЕ™Г­tele uЕѕ po dlouhГЎ staletГ­.“

Kendrick se podivil nad vynalГ©zavostГ­ tД›chto lidГ­, zatГ­mco se celГЎ druЕѕina pustila znovu do jГ­zdy. Sledovali stopu pouЕЎtГ­, vstЕ™Г­c prГЎzdnГ©mu horizontu. Kendrick se nerad ohlГ­Еѕel, ale tentokrГЎt se nedokГЎzal ubrГЎnit a jeЕЎtД› jednou se podГ­val na PГ­seДЌnou stД›nu. Nemohl se pЕ™itom zbavit pocitu, Еѕe uЕѕ se sem nikdy znovu nevrГЎtГ­.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Erec stГЎl na svГ© pЕ™Г­di lodi, Alistair a Strom vedle nД›j a vЕЎichni se s obavami dГ­vali na zuЕѕujГ­cГ­ se koryto Е™eky. V patГЎch jim plula jeho malГЎ flotila, vЕЎechno, co zbylo z loДЏstva, jeЕѕ vyplulo z JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ. Jako dlouhГЅ had se pomalu sunuli po tГ© nekoneДЌnГ© Е™ece a pronikali stГЎle hloubД›ji do srdce ImpГ©ria. Na nД›kterГЅch mГ­stech byla Е™eka ЕЎirokГЎ jako oceГЎn a jejГ­ bЕ™ehy se ztrГЎcely z dohledu, zatГ­mco jinde se ГєzkostlivД› svГ­rala na dostЕ™el ЕЎГ­pu z obou stran. Erec teДЏ vidД›l, Еѕe vplouvajГ­ do dalЕЎГ­ takovГ© zГєЕѕeniny, sevЕ™enГ© z obou stran skalami.

ZkuЕЎenГЅ vojГЎk, kterГЅm Erec bezesporu byl, se v takovГЅch situacГ­ch mД›l vЕѕdy na pozoru. CelГЎ jeho loДЏ byla v nejvyЕЎЕЎГ­ pohotovosti. NelГ­bilo se mu plout do tak uzavЕ™enГЅch prostorЕЇ, protoЕѕe se tam jeho lodД› stГЎvaly mnohem nГЎchylnД›jЕЎГ­ k nenadГЎlГ©mu pЕ™epadenГ­. OhlГ©dl se, aby zkontroloval, Еѕe je nikdo z tГ© ohromnГ© imperiГЎlnГ­ flotily, se kterou se setkali na moЕ™i, nepronГЎsleduje. Nebylo po nich ani pamГЎtky. To vЕЎak neznamenalo, Еѕe tu kolem nebyli jinГ­ nepЕ™ГЎtelГ©. VД›dД›l, Еѕe se imperiГЎni nevzdajГ­, dokud nenajdou to, co hledajГ­.

S rukama opЕ™enГЅma v bok se otoДЌil a pЕ™imhouЕ™il oДЌi, aby studoval opuЕЎtД›nГ© krajiny na obou bЕ™ezГ­ch. Pustina se tГЎhla donekoneДЌna, vД›tЕЎinou tvoЕ™ena vysuЕЎenГЅm pГ­skem a kamenitГЅmi Гєseky, a postrГЎdala jakГЅkoli nГЎznak osГ­dlenГ­. Erec si prohlГ­Еѕel bЕ™ehy Е™eky a byl vdД›ДЌnГЅ, Еѕe alespoЕ€ na tomto mГ­stД› nebyly ЕѕГЎdnГ© pevnosti ani nic dalЕЎГ­ho, co by naznaДЌovalo imperiГЎlnГ­ pЕ™Г­tomnost. ChtД›l se svou flotilou plout proti proudu tak rychle, jak jen to bylo moЕѕnГ©, najГ­t Gwendolyn a ostatnГ­, osvobodit je a co nejrychleji znovu zmizet. Odveze je potom zpГЎtky do bezpeДЌГ­ JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ. NepЕ™ГЎl si po cestД› potkat ЕѕГЎdnГ© komplikace.

Na druhou stranu, jej okolo panujГ­cГ­ ticho a totГЎlnД› opuЕЎtД›nГЎ krajina ani trochu nenechГЎvaly v klidu. Nemohl se zbavit pocitu, Еѕe se imperiГЎni nД›kde skrГЅvajГ­ a ДЌekajГ­ na pЕ™Г­leЕѕitost k pЕ™epadu.

NavГ­c tu bylo jeЕЎtД› vД›tЕЎГ­ nebezpeДЌГ­ neЕѕ Гєtok nepЕ™Г­tele. Smrt hladem. ZaДЌГ­nal to bГЅt velmi vГЎЕѕnГЅ problГ©m. ProjГ­ЕѕdД›li naprostou pustinou, kde nebylo co lovit, jejich zГЎsoby se tenДЌily kaЕѕdГЅm dnem a Е™eka rybami nijak zvlГЎЕЎЕҐ neoplГЅvala. TeДЏ uЕѕ byli nД›kolik dnГ­ na tЕ™etinovГЅch pЕ™Г­dД›lech a kruДЌenГ­ bЕ™icha bylo nejДЌastД›jЕЎГ­m zvukem, kterГЅ se napЕ™Г­ДЌ palubami ozГЅval. UЕѕ pЕ™Г­liЕЎ mnoho dnГ­ se museli spokojit s jedinГЅm jГ­dlem dennД›. Pokud se krajina brzy nezmД›nГ­ a nepЕ™ibude v nГ­ alespoЕ€ trochu Еѕivota, budou mГ­t velmi vГЎЕѕnГЅ problГ©m. Nevypadalo to vЕЎak, Еѕe by ta Е™eka vЕЇbec nД›kdy mД›la skonДЌit. Co kdyЕѕ se nikdy do Volusie nedostanou?

Anebo jeЕЎtД› hЕЇЕ™e: co kdyЕѕ tam Gwendolyn ani ostatnГ­ uЕѕ dГЎvno nejsou? Nebo jsou dokonce mrtvГ­?

„DalЕЎГ­!“ vykЕ™ikl Strom.

Erec se na nД›j podГ­val a spatЕ™il jednoho ze muЕѕЕЇ posГЎdky, jak na vlasci vytahoval z vody jasnД› Еѕlutou rybu. MrЕЎtil jГ­ na palubu, kde sebou zaДЌala divoce zmГ­tat a poskakovat sem a tam. NГЎmoЕ™nГ­k jГ­ pЕ™idupl ocas, aby si ji vЕЎichni mohli prohlГ©dnout. Potom jeden za druhГЅm zavrtД›li zklamanД› hlavami. Ryba tД›ch hlav takГ© mД›la aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ. Byla to dalЕЎГ­ z jedovatГЅch potvor, kterГЅch, jak se zdГЎlo, tu Еѕilo vГ­ce neЕѕ obyДЌejnГЅch zvГ­Е™at.

„Ta Е™eka je prokletГЎ,“ Е™ekl ГєspД›ЕЎnГЅ avЕЎak nespokojenГЅ rybГЎЕ™ a znechucenД› zahodil svЕЇj prut.

Erec doЕЎel znovu k zГЎbradlГ­ a zadumanД› se zahledД›l do vody. Po chvГ­li ucГ­til, Еѕe za nГ­m nД›kdo stojГ­. OtoДЌil se a pokГЅval hlavou na Stroma.

„Co kdyЕѕ ta Е™eka vЕЇbec z Volusie neteДЌe?“ zeptal se jeho mladЕЎГ­ bratr.

Erec v jeho tvГЎЕ™i vidД›l obavy a sГЎm se jim takГ© nedokГЎzal brГЎnit.

„NД›kam nГЎs dovГ©st musГ­,“ odpovД›dД›l. „ZatГ­m poЕ™ГЎd vede vГ­cemГ©nД› na sever a pokud nedoplujeme do Volusie pЕ™Г­mo, dostaneme se alespoЕ€ do jejГ­ blГ­zkosti. TЕ™eba si potom budeme muset probojovat zbytek cesty pД›ЕЎky.“

„TakЕѕe nД›kde nechГЎme naЕЎe lodД›? Jak se odsud potom chceЕЎ dostat? Jak se vrГЎtГ­me zpГЎtky domЕЇ na JiЕѕnГ­ ostrovy?“

Erec pomalouДЌku zakroutil hlavou a povzdechl si.

„MoЕѕnГЎ, Еѕe se nevrГЎtГ­me,“ odpovД›dД›l upЕ™Г­mnД›. „ЕЅГЎdnГ© taЕѕenГ­ pЕ™ece nenГ­ bezpeДЌnГ©. Ale to by mД› nikdy nezastavilo. Tebe snad ano?“

Strom se na nД›j usmГЎl.

„Proto pЕ™ece Еѕijeme,“ odpovД›dД›l.

Erec mu oplatil ГєsmД›v a podГ­val se na pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ Alistair. Postavila se vedle nД›j z druhГ© strany, rukama uchopila zГЎbradlГ­ a zadГ­vala se na neustГЎle se zuЕѕujГ­cГ­ Е™eku. JejГ­ pohled byl skelnГЅ, jako kdyby se ztrГЎcela ve vlastnГ­ch myЕЎlenkГЎch. Erec si vЕЎiml, Еѕe se s jeho milou nД›co zmД›nilo, ale nebyl si jistГЅ, co to bylo. PЕЇsobila, jako kdyby skrГЅvala nД›jakГ© tajemstvГ­. UmГ­ral touhou se jГ­ zeptat, ale nechtД›l pЕЇsobit pЕ™Г­liЕЎ zvД›davД›.

Tu se odnД›kud zezadu ozvaly rohy a vЕЎichni se tГЎzavД› tГ­m smД›rem podГ­vali. Erecovi se leknutГ­m sevЕ™el Еѕaludek.

„IMPГ‰RIUM! RYCHLE SE BLГЌЕЅГЌ!“ kЕ™iДЌela hlГ­dka v koЕЎi a zuЕ™ivД› ukazovala rukou. „IMPERIГЃLNГЌ FLOTILA!“

Erec se Stromem se rozbД›hli na zГЎДЏ, aby mД›li co nejlepЕЎГ­ vГЅhled. PosГЎdka se automaticky zaДЌala hotovit k boji. VЕЎichni kontrolovali svГ© zbranД›, utahovali Е™emeny zbroje a psychicky se pЕ™ipravovali na bitvu.

BratЕ™i dobД›hli na zГЎДЏ, sevЕ™eli rukama zГЎbradlГ­ a zaДЌali se rozhlГ­Еѕet. To, co hlГЎsila hlГ­dka v koЕЎi, byla pravda. V ohybu Е™eky, jenom nД›kolik set metrЕЇ za nimi, se objevila Е™ada imperiГЎlnГ­ch lodГ­, plujГ­cГ­ch pod svГЅmi ДЌernozlatГЅmi plachtami.

„Museli nГЎs nД›jak vyДЌmuchat,“ procedil Strom hnД›vivД›.

Erec zakroutil hlavou.

„NejspГ­ЕЎ jsou za nГЎmi celou dobu,“ odpovД›dД›l. „Jenom ДЌekali na sprГЎvnГЅ okamЕѕik, kdy se nГЎm ukГЎЕѕou.“

„ProДЌ by ДЌekali?“ zeptal se bratr.

Erec se ohlГ©dl k pЕ™Г­di lodi a pohlГ©dl proti proudu.

„Na tohle,“ Е™ekl.

Strom sledoval jeho pohled a oba pЕ™ibliЕѕujГ­cГ­ se bЕ™ehy.

„ДЊekali na nejuЕѕЕЎГ­ bod Е™eky,“ vysvД›tloval Erec. „AЕѕ budeme proplouvat tou soutД›skou jedna loДЏ za druhou jako husy na pochodu a aЕѕ budeme pЕ™Г­liЕЎ hluboko v ГєЕѕinД›, abychom to jeЕЎtД› mohli otoДЌit, udeЕ™Г­. MajГ­ nГЎs pЕ™esnД› tam, kde nГЎs mГ­t chtД›li.“

ZadГ­val se na nepЕ™ГЎtelskou flotilu, a znovu pocГ­til to zvlГЎЕЎtnГ­ soustЕ™edД›nГ­ a zostЕ™enГ­ smyslЕЇ, kterГ© se jej zmocЕ€ovaly pokaЕѕdГ©, kdyЕѕ mu pЕ™ed bitvou stoupal adrenalin v krvi. Tu jej najednou nД›co napadlo.

PodГ­val se na bratra.

„PЕ™ejdi tГЎmhle na tu loДЏ,“ poruДЌil mu a ukГЎzal. „DostaЕ€ se na konec naЕЎГ­ formace a potom dostaЕ€ vЕЎechny pryДЌ. RozumГ­ЕЎ? VЕЎichni do poslednГ­ho musГ­ zmizet. AЕѕ bude prГЎzdnГЎ, ty budeЕЎ poslednГ­, kdo ji opustГ­.“

Strom se na nД›j dГ­val a nechГЎpal, kam bratr mГ­Е™Г­.

„AЕѕ bude prГЎzdnГЎ?“ zeptal se. „Co mГЎЕЎ za lubem?“

„Chci ji nabourat.“

„Nabourat?“ zeptal se Strom.

Erec pЕ™ikГЅvnul.

„V nejuЕѕЕЎГ­m mГ­stД›, tam, jak se bЕ™ehy uЕѕ skoro dotГЅkajГ­, ji otoДЌГ­ЕЎ bokem k proudu a potom odtamtud zmizГ­ЕЎ. PЕ™i troЕЎe ЕЎtД›stГ­ uvГ­zne a vytvoЕ™Г­ bariГ©ru. NД›jakГЅ ДЌas nebudou schopni pokraДЌovat dГЎl. Jdi! Jdi!“

Strom se okamЕѕitД› vrhnul splnit bratrovy pЕ™Г­kazy. To patЕ™ilo mezi jeho lepЕЎГ­ vlastnosti. V okamЕѕicГ­ch jako byly tyto, Ereca vД›tЕЎinou bez meЕЎkГЎnГ­ poslouchal, aЕҐ uЕѕ s jeho rozhodnutГ­mi souhlasil anebo ne. Erec navedl svou loДЏ vedle ostatnГ­ch a Strom potom pЕ™eskakoval z jednГ© paluby na druhou. Jakmile se ocitl na sprГЎvnГ© lodi, zaДЌal okamЕѕitД› rozdД›lovat rozkazy a posГЎdka se zaДЌala ДЌinit. Hned v prvnГ­ch vteЕ™inГЎch loДЏ opustila vД›tЕЎina muЕѕЕЇ a zbylГ­ pomГЎhali Stromovi provГ©st Гєkol.

Erec potom zГЎhy s obavou sledoval, jak se dotyДЌnГЎ loДЏ zaДЌГ­nГЎ oddД›lovat od konvoje.

„PouЕѕijte lana!“ kЕ™iДЌel na nД›. „ZahГЎkujte se, jinak se odtamtud nedostanete!“

PosГЎdka ihned poslechla jeho pЕ™Г­kazy. NГЎmoЕ™nГ­ci se rozbД›hli k bokЕЇm lodi, roztoДЌili nad hlavami lana s hГЎky a zaДЌali je hГЎzet do vzduchu. HГЎkovali vlastnГ­ lodД› a potom se k nim s vypД›tГ­m vЕЎech sil pЕ™itahovali. TГ­m se zastavilo vzdalovГЎnГ­ a oni mohli opouЕЎtД›t obД›tovanou loДЏ rychleji. DesГ­tky muЕѕЕЇ z jejГ­ posГЎdky pЕ™eskakovaly z jednГ© paluby na druhou, pobravЕЎe pЕ™edtГ­m ve spД›chu svГ© nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ zbranД› a vybavenГ­.

Strom na vЕЎechno dohlГ­Еѕel, rozdГЎval rozkazy a ujiЕЎЕҐoval se, Еѕe loДЏ opustili opravdu ГєplnД› vЕЎichni. Brzy osamД›l.

PodГ­val se na Ereca, kterГЅ na nД›j spokojenД› kГЅvnul.

„A co zГЎsoby?“ vykЕ™ikl mladЕЎГ­ bratr. „A rezervnГ­ zbroj a vГЅzbroj?“

Erec zakroutil hlavou.

„Nech to tam,“ kЕ™iДЌel nazpД›t. „Jen se postarej, aby uvГ­zla.“

„TДљSNДљ K SOBДљ!“

LodД› se shlukly do sevЕ™enГ© formace a projГ­ЕѕdД›ly ГєЕѕinou, sevЕ™enou z obou stran ostrГЅmi skalami. Jakmile byli na druhГ© stranД›, Erec se ohlГ©dl se a vidД›l, Еѕe se imperiГЎlnГ­ lodД› rychle blГ­ЕѕГ­. TeДЏ uЕѕ byly jenom sto metrЕЇ za nimi. Na jejich palubГЎch se stovky vojГЎkЕЇ pЕ™ipravovaly s luky a zapГЎlenГЅmi ЕЎГ­py. Byli tГ©mД›Е™ na dostЕ™el a ДЌasu nebylo nazbyt.

„TEДЋ!“ vykЕ™ikl na bratra v okamЕѕiku, kdy jeho loДЏ jako poslednГ­ vjela do ГєЕѕiny.

Strom sledoval situaci a vyДЌkГЎval. KdyЕѕ uznal, Еѕe nastala vhodnГЎ chvГ­le, zvedl meДЌ a pЕ™esekal lana poutajГ­cГ­ jej k ErecovД› flotile. ZГЎroveЕ€ otoДЌil kormidlem prudce do strany a na poslednГ­ chvГ­li pЕ™eskoДЌil na poslednГ­ z ErecovГЅch lodГ­. LoДЏ bez posГЎdky se v nejuЕѕЕЎГ­m bodД› Е™Г­ДЌnГ­ho koryta okamЕѕitД› prudce obrГЎtila doprava.

„POMOЕЅTE JГЌ!“ kЕ™iДЌel Erec, kterГЅ vidД›l, Еѕe Stromova opatЕ™enГ­ nemusГ­ staДЌit.

MuЕѕi z posГЎdky poslednГ­ lodi znovu vyhodili hГЎky, zachytili uvolnД›nou loДЏ a zaДЌali ji obracet do ideГЎlnГ­ pozice. LoДЏ se vzpГ­rala protichЕЇdnГЅm silГЎm proudu a provazЕЇ, ale nakonec se podaЕ™ilo ji natoДЌit tak, jak bylo tЕ™eba. Potom vЕЎichni narГЎz lana uvolnili a proud uЕѕ dokonal zbytek. Zachytil liduprГЎzdnГ© plavidlo, odnesl jej nД›kolik metrЕЇ zpГЎtky a potom jГ­m mrЕЎtil proti skalГЎm, obepГ­najГ­cГ­m z obou stran ГєЕѕinu. DЕ™evo trupu zaДЌalo skuДЌet pod nГЎporem vody, kterГЎ se u pravГ©ho boku zaДЌala zvedat, jako kdyby loДЏ byla hrГЎzГ­.

VzniknuvЕЎГ­ pЕ™ekГЎЕѕka dokonale ucpala prЕЇjezd. Jenom vteЕ™inu potГ©, co byla nГЎroДЌnГЎ operace dokonГЎna, zaДЌaly za zadnГ­mi Е™adami dopadat imperiГЎlnГ­ ЕЎГ­py.

PodaЕ™ilo se jim uniknout jenom o vlГЎsek a ЕЎГ­py z velkГ© ДЌГЎsti dopadly na opuЕЎtД›nou loДЏ. Zbytek potom se zasyДЌenГ­m do vody zhruba deset metrЕЇ za poslednГ­ z ErecovГЅch lodГ­. ZablokovanГЎ loДЏ zaДЌala hoЕ™et, ДЌГ­mЕѕ se pЕ™ekГЎЕѕka jenom vylepЕЎila. NynГ­ byla Е™eka na ДЌas neprЕЇjezdnГЎ.

„Naplno vpЕ™ed!“ porouДЌel Erec.

Jeho lodД› zachytily plnГЅ vГ­tr, posГЎdky se opЕ™ely do vesel, a tak se flotila zaДЌala od blokГЎdy rychle vzdalovat dГЎl a dГЎl na sever a do bezpeДЌГ­ pЕ™ed imperiГЎlnГ­mi ЕЎГ­py. DalЕЎГ­ salva uЕѕ byla zcela neЕЎkodnГЎ a stЕ™ely jenom zasyДЌely daleko za poslednГ­mi z lodГ­.

PokraДЌovali nejvyЕЎЕЎГ­ rychlostГ­ dГЎl. Erec stГЎl na pЕ™Г­di a s uspokojenГ­m sledoval, jak se imperiГЎlnГ­ flotila zastavuje pЕ™ed jejich pЕ™ekГЎЕѕkou. Jeden z kapitГЎnЕЇ se nebojГЎcnД› pokusil prorazit, ale vЕЎe, ДЌeho docГ­lil, bylo pЕ™eskoДЌenГ­ ohnД› na jeho vlastnГ­ palubu tak neЕЎЕҐastnД›, Еѕe jim chytly sudy s olejem a celГЎ loДЏ se bД›hem chvГ­le vznГ­tila jako pochodeЕ€. PosГЎdka v kЕ™iku skГЎkala pЕ™es palubu a bariГ©ra se tГ­m jeЕЎtД› rozrostla. Erec pЕ™i pohledu na tu spouЕЎЕҐ usuzoval, Еѕe imperiГЎni nebudou schopni prorazit moЕѕnГЎ i nД›kolik dnГ­.

Tu mu najednou nД›kdo pГЎdnД› poloЕѕil ruku na rameno. PodГ­val se na spokojenД› se zubГ­cГ­ho Stroma.

„Tohle byla jedna z nejlepЕЎГ­ch akcГ­, kterГ© jsme jim my dva provedli,“ Е™ekl.

Erec se takГ© usmГЎl.

„SkvД›le udД›lГЎno,“ odpovД›dД›l.

Zadíval se kupředu na řeku, táhnoucí se daleko na sever a ani teď se nedokázal uvolnit. Tuhle bitvu možná vyhráli – ale jaké další nástrahy asi ještě leží před nimi?




KAPITOLA PГЃTГЃ


Volusia stГЎla na vysokГ©m pГіdiu, na sobД› mД›la zlatГ© ЕЎaty a dГ­vala se na zlatГ© schodiЕЎtД›, postavenГ© jen a pouze na jejГ­ poДЌest. RozpaЕѕovala ruce a libovala si v dalЕЎГ­m z okamЕѕikЕЇ slГЎvy. Ulice Kapitolu byly pЕ™eplnД›ny lidmi kam aЕѕ jejГ­ oko dohlГ©dlo. Byli tu imperiГЎlnГ­ obДЌanГ© i spousta jejГ­ch vojГЎkЕЇ, a ti vЕЎichni byli teДЏ novГЅmi vД›Е™Г­cГ­mi. VЕЎichni se jГ­ klanД›li a bili v rannГ­m slunci ДЌely o zem. VЕЎichni svornД› prozpД›vovali jejГ­ jmГ©no, jako ostatnД› kaЕѕdГ©ho rГЎna bД›hem rituГЎlu, kterГЅ ona a jejГ­ ministЕ™i zavedli. LidГ© dostali naЕ™Г­zeno ji buДЏ uctГ­vat, anebo zemЕ™Г­t. UvД›domovala si, Еѕe Kapitol ji zboЕѕЕ€uje jenom proto, Еѕe musГ­, ale to nepotrvГЎ dlouho. Brzy uЕѕ to budou dД›lat automaticky, protoЕѕe se to stane vЕЎГ­m, z ДЌeho bude jejich svД›t ukut.

„Volusia, Volusia, Volusia,“ prozpД›vovali. „BohynД› slunce a hvД›zd. Matka oceГЎnu a zvД›stovatelka novГ©ho Гєsvitu.“

UctГ­vanГЎ se rozhlГ­Еѕela do vЕЎech stran a obdivovala svГ© novГ© mД›sto. VЕЎude stГЎly novГ© zlatГ© sochy, zpodobЕ€ujГ­cГ­ ji samotnou. PЕ™Г­kaz ty modly postavit byl jeden z vЕЇbec prvnГ­ch, kterГ© po zГ­skГЎnГ­ moci udД›lila. KaЕѕdГЅ kout hlavnГ­ho mД›sta teДЏ mД›l svou zГЎЕ™Г­cГ­ zlatou sochu. VЕЎude kam se ДЌlovД›k podГ­val, vidД›l Volusii. Nebylo moЕѕnГ© existovat a pЕ™itom ji nemГ­t neustГЎle na oДЌГ­ch i v mysli.

KoneДЌnД› byla spokojenГЎ. KoneДЌnД› byla bohynГ­, kterou se chtД›la stГЎt.

ProzpД›vovГЎnГ­ naplЕ€ovalo rannГ­ vzduch, stejnД› jako vЕЇnД› kadidla, pГЎlenГ©ho na kaЕѕdГ©m oltГЎЕ™i v kaЕѕdГ© uliДЌce. MuЕѕi, Еѕeny i dД›ti od rГЎna plnili ulice a bok po boku se vЕЎichni klanД›li. Volusia sama si byla zcela jistГЎ, Еѕe si jejich Гєctu zaslouЕѕГ­. Sem do Kapitolu to byla dlouhГЎ a nГЎroДЌnГЎ cesta, na kterГ© si musela lecos vytrpД›t a zbytek vybojovat. JГ­ se to vЕЎak podaЕ™ilo. ZniДЌila imperiГЎlnГ­ armГЎdy a Kapitol byl nynГ­ koneДЌnД› jejГ­.

ImpГ©rium bylo jejГ­.

JejГ­ poradci tento nГЎzor nesdГ­leli, ale Volusia se nestarala o to, co si myslГ­. VД›dД›la, Еѕe je neporazitelnГЎ, a Еѕe mezi nebem a zemГ­ neexistuje ЕѕГЎdnГЎ sГ­la, kterГЎ by ji mohla zniДЌit. Nejen, Еѕe se nebГЎla, ale dokonce toto vЕЎechno povaЕѕovala za pouhopouhГЅ zaДЌГЎtek vД›cГ­ pЕ™Г­ЕЎtГ­ch. ChtД›la jeЕЎtД› vГ­ce moci. MД›la v Гєmyslu navЕЎtГ­vit kaЕѕdГЅ roh i osten ImpГ©ria a rozdrtit vЕЎechny, kteЕ™Г­ se jГ­ pokusГ­ vzdorovat. VЕЎechny, kdo jednoznaДЌnД› nepЕ™ijmou jejГ­ totГЎlnГ­ nadvlГЎdu. Bude shromaЕѕДЏovat vД›tЕЎГ­ a vД›tЕЎГ­ armГЎdy, aЕѕ uЕѕ nikdo nebude mГ­t sebemenЕЎГ­ nadД›ji v takovГ© revoltД› uspД›t a bude se muset podrobit.

PЕ™ipravena zaДЌГ­t dalЕЎГ­ den, jala se Volusia pomalu a dЕЇstojnД› sestupovat po zlatГЅch schodech. KdyЕѕ doЕЎla dolЕЇ, znovu rozpaЕѕila ruce, coЕѕ zpЕЇsobilo, Еѕe se lidГ© vrhali kupЕ™edu, aby se svГЅmi dlanД›mi mohli dotknout tД›ch jejГ­ch. Dav vД›Е™Г­cГ­ch se mohl pЕ™etrhnout, aby byl v jejГ­ blГ­zkosti. V blГ­zkosti ЕѕivoucГ­ bohynД›. NД›kteЕ™Г­ jejГ­ ctitelГ© dokonce v plГЎДЌi padali na kolena a bili tvГЎЕ™Г­ o zem, kdyЕѕ prochГЎzela kolem nich, zatГ­mco jinГ­ se jГ­ vrhali pЕ™Г­mo pod nohy v blГЎznivГ© touze, aby na nД› ЕЎlГЎpla. NeДЌinilo jГ­ to sebemenЕЎГ­ problГ©m.

KoneДЌnД› mД›la svГ© vД›Е™Г­cГ­, kterГ© brzy vyЕЎle do vГЎlky.



*



Volusia stГЎla na vysokГЅch hradbГЎch, obkruЕѕujГ­cГ­ch hlavnГ­ mД›sta ImpГ©ria, dГ­vala se na ДЌistГ© pouЕЎtnГ­ nebe a bylo jГ­ skvД›le. Na zemi pod hradbami nebylo nic neЕѕ bezhlavГ© mrtvoly nepЕ™ГЎtel, na kterГЅch teДЏ nezЕ™Г­zenД› hodovala mraДЌna supЕЇ. S typickГЅmi skЕ™eky se sem slГ©tali ze vЕЎech stran stГЎle dalЕЎГ­ a dalЕЎГ­. Mimo mД›stskГ© zdi vГЎl slabГЅ pouЕЎtnГ­ vГ­tr, kterГЅ aЕѕ sem k nГ­ pЕ™inГЎЕЎel tД›ЕѕkГЅ zГЎpach hnijГ­cГ­ho masa. Na jejГ­m obliДЌeji vЕЎak ten masakr vyluzoval ЕЎirokГЅ ГєsmД›v. Tito lidГ© se odvГЎЕѕili se jГ­ protivit a zaplatili za to svou daЕ€.

„NemД›li bychom pohЕ™bГ­t mrtvГ©, bohynД›?“ ozval se hlas.

PodГ­vala se na jednoho ze svГЅch vojenskГЅch velitelЕЇ. Jmenoval se Rory, byl to ДЌlovД›k vysokГ© postavy, mД›l ЕЎirokГЅ hrudnГ­k, ostЕ™e Е™ezanou bradu a byl aЕѕ neobvykle pohlednГЅ. PovГЅЕЎila jej nad ostatnГ­mi generГЎly proto, Еѕe jГ­ bylo pЕ™Г­jemnГ© se na nД›j dГ­vat. NavГ­c to byl schopnГЅ velitel, kterГЅ chtД›l vЕѕdy za kaЕѕdou cenu vyhrГЎt. To dobЕ™e korespondovalo s jejГ­ vlastnГ­ povahou.

„Ne,“ odpovД›dД›la a podГ­vala se stranou. „PЕ™eji si, aby hnili na slunci a byli poЕѕГ­rГЎni tД›mi zvГ­Е™aty. Chci, aby vЕЎichni vidД›li, co se stane tД›m, kdo se odvГЎЕѕГ­ vzdorovat velkГ© Volusii.“

MuЕѕ zhnusenД› odvrГЎtil zrak.

„Jak si pЕ™ejeЕЎ, bohynД›,“ odpovД›dД›l.

Volusia se zadГ­vala na obzor, a tu se vedle nГ­ objevil jejГ­ ДЌarodД›j Koolian. Na sobД› mД›l ДЌernou kГЎpi a plГЎЕЎЕҐ, zpod kterГ© zГЎЕ™ily zelenГ© oДЌi a bradavicemi zhyzdД›nГЎ tvГЎЕ™. Byl to tvor, kterГЅ pomГЎhal zosnovat vraЕѕdu jejГ­ vlastnГ­ matky a jeden z mГЎla ДЌlenЕЇ jejГ­ho nejbliЕѕЕЎГ­ho kruhu poradcЕЇ, kterГЅm mohla bezmeznД› dЕЇvД›Е™ovat. TeДЏ se postavil vedle nГ­ a rovnД›Еѕ se zahledД›l do dГЎlky.

„VГ­ЕЎ, Еѕe tam venku stГЎle jsou,“ pЕ™ipomenul jГ­. „ЕЅe si pro tebe pЕ™ichГЎzejГ­. I teДЏ cГ­tГ­m, jak se blГ­ЕѕГ­.“

Volusia se na nД›j ani nepodГ­vala.

„JГЎ takГ©,“ odpovД›dД›la vЕЎak po chvГ­li.

„RytГ­Е™i Sedmi jsou velmi mocnГ­, mГЎ bohynД›,“ pokraДЌoval Koolian. „MajГ­ celou armГЎdu mГЎgЕЇ a vojГЎkЕЇ tolik, Еѕe se s nimi ani ty samotnГЎ nemЕЇЕѕeЕЎ mД›Е™it.“

„A nezapomГ­nejme na Romulovy muЕѕe,“ dodal Rory. „ZprГЎvy Е™Г­kajГ­, Еѕe uЕѕ se blГ­ЕѕГ­ k naЕЎim bЕ™ehЕЇm. To je milion muЕѕЕЇ.“

Volusia dlouhou chvГ­li neЕ™Г­kala vЕЇbec nic. JedinГЅm zvukem byl vГ­tr a krГЎkГЎnГ­ supЕЇ, nepЕ™estГЎvajГ­cГ­ch ani na vteЕ™inu hodovat.

Rory se nakonec rozhodl pokraДЌovat:

„Sama vГ­ЕЎ, Еѕe nemЕЇЕѕeme toto mГ­sto ubrГЎnit. ZЕЇstГЎvat zde pro nГЎs znamenГЎ smrt. Co pЕ™ikazujeЕЎ, abychom udД›lali, bohynД›? MД›li bychom opustit Kapitol? Nebo se snad vzdГЎt?“

Teprve teДЏ se na nД›j Volusia otoДЌila se sladkГЅm ГєsmД›vem.

„MД›li bychom slavit,“ odpovД›dД›la.

„Slavit?“ zeptali se oba dva najednou ЕЎokovanД›.

„Ano, mД›li bychom slavit,“ trvala na svГ©m. „AЕѕ do ГєplnГ©ho konce. Posilte brГЎny a znovu otevЕ™ete velkou arГ©nu. VyhlaЕЎuji sto dnГ­ slavnostГ­ a gladiГЎtorskГЅch her. MoЕѕnГЎ, Еѕe na konci tГ©to vГЎlky vЕЎichni zemЕ™eme, ale poЕ™ГЎd to jeЕЎtД› mЕЇЕѕeme udД›lat s plnГЅmi Еѕaludky a ГєsmД›vy na tvГЎЕ™Г­ch.“




KAPITOLA Е ESTГЃ


Godfrey se hnal ulicemi Volusie, nГЎsledovГЎn Ariem, Merekem a Akorthem s Fultonem. SpД›chali k mД›stskГ© brГЎnД› neЕѕ bude pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. StГЎle jeЕЎtД› byli v povznesenГ© nГЎladД› z toho, jak se jim podaЕ™ilo sabotovat dД›nГ­ v arГ©nД›. Povedlo se jim otrГЎvit toho slona a takГ© najГ­t Draye a pustit jej do arГ©ny zrovna ve chvГ­li, kdy ho Darius nejvГ­ce potЕ™eboval. DГ­ky jejich pomoci, a takГ© pomoci onГ© FiniГЎnky jmГ©nem Silis, nakonec Darius zvГ­tД›zil. ZachrГЎnili tak Еѕivot svГ©ho pЕ™Г­tele a alespoЕ€ trochu zmГ­rnili vlastnГ­ vinu na tom, co se v ulicГ­ch Volusie stalo s DariovГЅm povstГЎnГ­m. SamozЕ™ejmД›, Godfreyho role byla jenom podpЕЇrnГЎ. StГЎl ve stГ­nu, kde byl odjakЕѕiva nejlepЕЎГ­, a bez Dariovy udatnosti a bojovГЅch schopnostГ­ by k tomu vГ­tД›zstvГ­ nikdy nedoЕЎlo. Godfrey vЕЎak pЕ™esto vД›dД›l, Еѕe tentokrГЎt jsou jeho zГЎsluhy nemalГ©.

JenЕѕe potom se vЕЎechno zhatilo. Godfrey Daria po zГЎpase oДЌekГЎval u hlavnГ­ brГЎny z arГ©ny, a mД›l v plГЎnu jej dalЕЎГ­ akcГ­ osvobodit, jenЕѕe vЕЇbec neДЌekal, Еѕe Darius bude vyveden zadnГ­ brГЎnou ve vЕЎГ­ tichosti a urychlenД› eskortovГЎn pryДЌ z mД›sta. Po jeho vГ­tД›zstvГ­ se totiЕѕ zvedla ohromnГЎ vlna ovacГ­. Dav pЕ™ihlГ­ЕѕejГ­cГ­ch nepЕ™estГЎval skandovat jeho jmГ©no a otrokГЎЕ™i se tГ©to neoДЌekГЎvanГ© a nГЎhlГ© popularity zalekli. NeГєmyslnД› vytvoЕ™ili hrdinu a nakonec se rozhodli jej radД›ji vyvГ©st v tichosti z mД›sta pЕ™edtГ­m, neЕѕ mohl obdiv pЕ™erЕЇst v soucit nad jeho ГєdД›lem a nakonec v povstГЎnГ­.

TeДЏ s ostatnГ­mi bД›Еѕeli k brГЎnД› a zoufale se snaЕѕili Dariovu eskortu dohnat, ale vypadalo to, Еѕe uЕѕ bylo pЕ™Г­liЕЎ pozdД›. Cesta do Kapitolu byla dlouhГЎ, vД›tЕЎinou vedla liduprГЎzdnГЅm krajem nebo dokonce pЕ™Г­mo Velkou pustinou a navГ­c jistД› budou cestovat za velmi silnГ©ho vojenskГ©ho doprovodu. Jakmile by Darius opustil mД›sto, nebyl by uЕѕ ЕѕГЎdnГЅ zpЕЇsob, jak by mu Godfrey mohl jeЕЎtД› pomoci. TakЕѕe jej museli zachrГЎnit teДЏ, jinak bude vЕЎechno jejich ГєsilГ­ k niДЌemu.

TД›Еѕce oddechujГ­ce probГ­hali ulicemi. Akorth s Fultonem museli bГЅt dokonce obДЌas Merekem s Ariem popohГЎnД›ni. Jejich pivnГ­ bЕ™ichy opravdu nebyly stavД›nГ© na podobnГ© sportovnГ­ vГЅkony.

„Nezastavuj se!“ kЕ™iДЌel Merek na Fultona a chytil jej za paЕѕi. Ario jednoduЕЎe udeЕ™il Akortha loktem do zad, aЕѕ hekl. DД›lal to tak pokaЕѕdГ©, kdyЕѕ muЕѕ zaДЌГ­nal zpomalovat.

Godfrey cГ­til, jak mu po zГЎdech stГ©kajГ­ potЕЇДЌky potu a proklГ­nal sГЎm sebe, Еѕe se vД›tЕЎinu Еѕivota zaobГ­ral pЕ™edevЕЎГ­m pitГ­m piva. MyЕЎlenka na Daria vЕЎak nepЕ™estГЎvala nutit jeho bolavГ© nohy zЕЇstГЎvat v pohybu a probГ­hat jednou ulicГ­ za druhou. Nakonec se vЕЎichni vynoЕ™ili z dlouhГ©ho kamennГ©ho podloubГ­ a vbД›hli na nГЎmД›stГ­. Ani ne sto metrЕЇ od nich byla mД›stskГЎ brГЎna. Byla to impozantnГ­ stavba vysokГЎ dobrГЅch patnГЎct metrЕЇ. Godfrey se rozhlГ©dl a sevЕ™el se mu Еѕaludek, protoЕѕe spatЕ™il, Еѕe kЕ™Г­dla brГЎny jsou otevЕ™ena dokoЕ™ГЎn.

„NE!“ vykЕ™ikl, zapomГ­naje na to, Еѕe mГЎ zЕЇstat nepozorovГЎn.

Zmocnila se jej panika, protoЕѕe spatЕ™il vД›zeЕ€skГЅ vЕЇz, taЕѕenГЅ nД›kolika pГЎry konГ­ a hlГ­danГЅ poДЌetnou imperiГЎlnГ­ strГЎЕѕГ­. Byla to vlastnД› velkГЎ ЕѕeleznГЎ klec na kolech a mГ­Е™ila branou ven z mД›sta.

Godfrey pЕ™idal do kroku s takovГЅm odhodlГЎnГ­m, Еѕe to jeho nohy nakonec pЕ™estaly stГ­hat a on mГЎlem upadl.

„To nestihneme,“ Е™ekl Merek, kterГЅ jej dobД›hl a chytil za paЕѕi.

Ten jej ale nevrle setřásl. Sám věděl, že je vše ztraceno – vůz byl příliš daleko, nabíral rychlost a navíc byl velmi silně hlídán. Godfrey navíc už opravdu nemohl udělat ani krok.

TeДЏ zЕЇstal stГЎt uprostЕ™ed nГЎmД›stГ­, opЕ™el se rukama o kolena a zhluboka oddechoval.

„NemЕЇЕѕeme ho nechat odjet!“ sГ­pal mezi nГЎdechy.

Ario zakroutil hlavou a pЕ™iЕЎel k nim.

„UЕѕ je pryДЌ,“ Е™ekl. „TeДЏ musГ­me zachrГЎnit sebe. Bojovat proti nim mЕЇЕѕeme zase nД›kdy jindy.“

„OsvobodГ­me ho pЕ™i pЕ™Г­ЕЎtГ­ pЕ™Г­leЕѕitosti,“ pЕ™idal se Merek.

„Jak!?“ rozkЕ™ikl se Godfrey rozzlobenД›.

Nikdo z nich mu nedokГЎzal odpovД›dД›t. VЕЎichni tam jenom stГЎli a dГ­vali se, jak se ЕѕeleznГЎ kЕ™Г­dla brГЎny zase zavГ­rajГ­ a ЕЎance na zГЎchranu mizГ­.

DariЕЇv vЕЇz vyrazil na svou cestu a s kaЕѕdГЅm okamЕѕikem byl dГЎl a dГЎl v pouЕЎti. Brzy po nich nezЕЇstane nic vГ­c neЕѕ jenom oblak prachu, a i ten poslГ©ze zmizГ­. Godfrey cГ­til, jak jej bodГЎ u srdce. Nemohl se zbavit pocitu, Еѕe zklamal i toho poslednГ­ho ДЌlovД›ka na svД›tД›, kterГ©mu jeЕЎtД› mohl bГЅt co platnГЅ. Ztratil poslednГ­ nadД›ji na svГ© vykoupenГ­.

Tu bylo najednou nastalГ© ticho pЕ™eruЕЎeno zdivoДЌelГЅm psГ­m ЕЎtД›kotem. Godfrey se podГ­val odkud zvuk pЕ™ichГЎzel a spatЕ™il Draye pЕ™ibГ­hajГ­cГ­ho z jednГ© z uliДЌek. Pes ЕЎtД›kal a vrДЌel jako ЕЎГ­lenГЅ. PelГЎЕЎil napЕ™Г­ДЌ nГЎmД›stГ­m. I on byl zoufalГЅ a chtД›l svГ©ho pГЎna zachrГЎnit. KdyЕѕ dobД›hl k velikГ© ЕѕeleznГ© brГЎnД›, vyskoДЌil na ni a zaДЌal zuЕ™ivД› hryzat jejГ­ mЕ™Г­Еѕe. ГљspД›ch samozЕ™ejmД› nemohl pЕ™ijГ­t.

Godfrey s hrЕЇzou spatЕ™il, jak jeden z imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ stГЎli na strГЎЕѕi, na Draye pohlГ©dl a dal signГЎl druhГ©mu. Ten vytГЎhl meДЌ a uДЌinil ke psovi krok s jasnГЅm zГЎbД›rem se jej zbavit.

To se nesmД›lo stГЎt. Godfrey pozdД›ji ani nevД›dД›l, kde se v nД›m vzala odvaha. NejspГ­ЕЎe uЕѕ toho na nД›j bylo jednoduЕЎe pЕ™Г­liЕЎ. PЕ™Г­liЕЎ mnoho nespravedlnosti, kterou uЕѕ nedokГЎzal nadГЎle mlДЌky snГЎЕЎet. KdyЕѕ nemohl zachrГЎnit Daria samotnГ©ho, musГ­ se alespoЕ€ pokusit zachrГЎnit jeho milovanГ©ho psa.

SlyЕЎel sГЎm sebe kЕ™iДЌet, cГ­til, Еѕe uЕѕ zase bД›ЕѕГ­, ale vЕЎechno bylo jako kdyby byl mimo sebe. Zmocnil se jej neskuteДЌnГЅ pocit sГ­ly. UvД›domil si, Еѕe v nД›kterГ©m z pЕ™edchozГ­ch okamЕѕikЕЇ dokonce tasil svЕЇj krГЎtkГЅ meДЌ a teДЏ se Е™Г­til na nic netuЕЎГ­cГ­ strГЎЕѕe. Jeden z nich se staДЌil pЕ™ekvapenД› otoДЌit, ale jenom proto, aby mu Godfrey v nГЎsledujГ­cГ­m okamЕѕiku vrazil meДЌ do bЕ™icha.

ObrovitГЅ imperiГЎn se na ГєtoДЌnГ­ka nevД›Е™Г­cnД› podГ­val, vykulil oДЌi a potom se sesunul k zemi jako hromada starГЅch hadrЕЇ.

To uЕѕ se na Godfreyho vrhnuli dva dalЕЎГ­. Tasili svГ© straЕЎlivГ© meДЌe a on vД›dД›l, Еѕe jeho zbraЕ€ se s nimi nemЕЇЕѕe rovnat. UvД›domil si, Еѕe za tento ДЌin zaplatГ­ Еѕivotem.

To se ale uЕѕ ozvalo zavrДЌenГ­, ohlaЕЎujГ­cГ­, Еѕe Dray nehodlГЎ jenom tak stГЎt stranou. SkoДЌil na jednoho ze strГЎЕѕnГЅch a mГЎlem pЕ™itom v letu narazil i do Godfreyho. Zahryznul se tomu muЕѕi do krku a cukГЎnГ­m vlastnГ­ho tД›la jej strhnul k zemi. Tam mu vyrval hrdlo.

Ve stejnГ©m okamЕѕiku uЕѕ koneДЌnД› dorazili i Merek s Ariem. Oba dva zГЎroveЕ€ vrazili zbГЅvajГ­cГ­mu strГЎЕѕnГ©mu svГ© krГЎtkГ© meДЌe do zad. Zabili jej jeЕЎtД› neЕѕ staДЌil seknout po Godfreym.

VЕЎichni se zastavili a zhrozenД› si prohlГ­Еѕeli tu Е™ezniДЌinu kolem. Do jednoho byli ЕЎokovГЎni tГ­m, co prГЎvД› provedli a takГ© tГ­m, Еѕe v sobД› Godfrey vЕЇbec naЕЎel k podobnГ©mu ДЌinu odvahu. Dray mu zaДЌal olizovat ruku.

„Nenapadlo by mД›, Еѕe v sobД› mГЎЕЎ nД›co takovГ©ho,“ Е™ekl Merek obdivnД›.

Godfrey se nemohl ani pohnout.

„JГЎ ani nevГ­m, co jsem prГЎvД› udД›lal,“ Е™ekl slabГЅm hlasem. O niДЌem nepЕ™emГЅЕЎlel, nic neplГЎnoval, nemД›l ani ДЌas zaДЌГ­t se bГЎt. Jenom nechal vztek, aby pЕ™evzal kontrolu. DД›lГЎ to z nД›j snad hrdinu?

Akorth s Fultonem se mezitГ­m zdД›ЕЎenД› rozhlГ­Еѕeli na vЕЎechny strany, ve snaze zahlГ©dnout pЕ™Г­padnГ© imperiГЎlnГ­ posily.

„MusГ­me odsud okamЕѕitД› vypadnout!“ kЕ™iДЌel Akorth. „Hned!“

Godfrey cГ­til, jak jej nД›kdo chytil za ramena a potom tГЎhnul pryДЌ. Zabralo pГЎr okamЕѕikЕЇ neЕѕ si uvД›domil, Еѕe musГ­ spolupracovat a dГЎt se spolu s ostatnГ­mi na ГєtД›k. I s Drayem po boku se vЕЎichni rozebД›hli zpД›t do uliДЌek Volusie, vstЕ™Г­c ДЌemukoliv dalЕЎГ­mu, co si na nД› osud pЕ™ichystГЎ pro pЕ™Г­ЕЎtД›.




KAPITOLA SEDMГЃ


Darius sedД›l opЕ™enГЅ zГЎdy k ЕѕeleznГЅm mЕ™Г­ЕѕГ­m, jeho zГЎpД›stГ­ byla spoutГЎna stejnД› jako jeho kotnГ­ky a mezi obД›ma okovy se tГЎhnul dlouhГЅ, tД›ЕѕkГЅ Е™etД›z. Jeho tД›lo bylo pokrytГ© ranami a modЕ™inami. MД›l pocit, jako kdyby vГЎЕѕilo tunu. VД›zeЕ€skГЅ vЕЇz poskakoval na nerovnГ© cestД› a on vyhlГ­Еѕel ven, pozoroval pouЕЎtnГ­ oblohu a cГ­til se straЕЎlivД› opuЕЎtД›nД›. Jeho koДЌГЎr projГ­ЕѕdД›l nekoneДЌnД› pustГЅmi kraji, kde nebylo moЕѕno zahlГ©dnout vЕЇbec nic zajГ­mavГ©ho. PЕ™ipadal si, jako kdyby se ocitl na samГ©m konci svД›ta.

Jeho klec byla ДЌГЎsteДЌnД› zastГ­nД›na, ale pЕ™esto se pruhy sluneДЌnГ­ho svД›tla dostГЎvaly dovnitЕ™, a tak se musel v jednom kuse potГЅkat s trГЅznivГЅm pouЕЎtnГ­m vedrem. Potil se, i kdyЕѕ se snaЕѕil vЕЇbec nehГЅbat a klidnД› dГЅchat.

Bylo mu to ale jedno. CelГ© jeho tД›lo hoЕ™elo horeДЌkou z ran, bolelo jej od hlavy aЕѕ k patД› a sebemenЕЎГ­ pohyb mu pЕЇsobil uДЌinД›nГЎ muka. NekoneДЌnГЅ Е™etД›z bojЕЇ, bez moЕѕnosti si odpoДЌinout vГ­ce neЕѕ jednu jedinou noc, jej naprosto vyДЌerpal. TeДЏ zavЕ™el oДЌi a snaЕѕil se rozehnat vzpomГ­nky na to vЕЎechno, ale pokaЕѕdГ©, kdyЕѕ to udД›lal, docГ­lil jenom toho, Еѕe vidД›l vЕЎechny svГ© kamarГЎdy umГ­rat v arГ©nД› vedle nД›j, zatГ­mco on pokraДЌoval dГЎl v boji. Desmond, Raj, Luzi a Kaz, ti vЕЎichni tam zЕЇstali. VЕЎichni zemЕ™eli, aby on mohl pЕ™eЕѕГ­t.

Byl ЕЎampiГіnem, dokГЎzal nД›co nemoЕѕnГ©ho, ale to pro nД›j znamenalo jenom velice mГЎlo. VД›dД›l, Еѕe smrt pЕ™ichГЎzГ­ tak jako tak, a Еѕe jeho odmД›na - svoboda, se nakonec promД›nila v dalЕЎГ­ boj v novГ© arГ©nД›. TentokrГЎt v hlavnГ­m mД›stД› ImpГ©ria. Stane se podГ­vanou pro jeЕЎtД› vД›tЕЎГ­ a nГЎroДЌnД›jЕЎГ­ publikum a bude bojovat s jeЕЎtД› horЕЎГ­mi nepЕ™ГЎteli. OdmД›nou za vЕЎechno co vykonal, i za obД›ti jeho bratЕ™Г­, tedy vlastnД› stejnД› byla vidina smrti.

RadД›ji by zemЕ™el rovnou teДЏ, neЕѕ aby si tГ­m vЕЎГ­m musel projГ­t znovu. JenЕѕe ani toto nemohl nijak ovlivnit. Byl spoutanГЅ a zcela bezmocnГЅ. Jak dlouho jeЕЎtД› tato muka potrvajГ­? Bude pЕ™inucen sledovat, jak poslednГ­ vД›c, kterou na svД›tД› jeЕЎtД› miluje, umГ­rГЎ takГ©, neЕѕ sГЎm naposledy vydechne?

Znovu zavЕ™el oДЌi a zoufale se snaЕѕil ty vzpomГ­nky vyhnat z mysli, kdyЕѕ tu se mu najednou vynoЕ™ila jedna mnohem starЕЎГ­, aЕѕ z dob jeho dД›tstvГ­. HrГЎl si tehdy pЕ™ed chatrДЌГ­ svГ©ho dД›dy v blГЎtД›. UДЌil se sekat dЕ™evД›nou tyДЌГ­. Znovu a znovu jГ­ udeЕ™il do terДЌe z bambusovГЅch prutЕЇ, aЕѕ jej dД›d nakonec vyruЕЎil.

„PЕ™estaЕ€ si poЕ™ГЎd hrГЎt s tД›mi klacky,“ zamraДЌil se tehdy. „ChceЕЎ, aby si tД› zaДЌali vЕЎГ­mat? ChceЕЎ, aby si mysleli, Еѕe jsi bojovnГ­k?“

Potom mu hЕЇl dokonce vzal a pЕ™elomil ji pЕ™es koleno. Darius se najeЕѕil hnД›vem. Pro nД›j to bylo nД›co vГ­c neЕѕ jenom hЕЇl. Byla to zbraЕ€, jedinГЎ, kterou kdy v ЕѕivotД› mД›l. Znamenala pro nД›j ГєplnД› vЕЎechno.

PЕ™esnД› tak, chci, aby vД›dД›li, Еѕe jsem vГЎleДЌnГ­k. PЕ™esnД› tohle chci, aby si o mД› lidГ© mysleli, pomyslel si.

JenЕѕe jeho dД›d se uЕѕ otoДЌil zГЎdy, odchГЎzel pryДЌ a Darius nemД›l dostatek odvahy aby za nГ­m onu rebelantskou vД›tu vykЕ™ikl nahlas.

NamГ­sto toho jenom zvedl rozbitou hЕЇl ze zemД›, drЕѕel oba kusy v rukou a po tvГЎЕ™Г­ch mu tekly slzy. Toho dne pЕ™Г­sahal sГЎm sobД›, Еѕe se jim jednou vЕЎem pomstГ­. Za utrpenГ­ jeho vesnice a nutnost otroДЌenГ­ pro ImpГ©rium.

Jednoho dne je všechny rozdrtí. Válečník – to bude to, co o něm všichni budou říkat.



*



NevД›dД›l, kolik ДЌasu, hodin nebo dnЕЇ uplynulo, ani kdy vlastnД› upadl do spГЎnku, ale kdyЕѕ se probudil, vЕЎiml si, Еѕe jasnГЎ rannГ­ pouЕЎtnГ­ slunce zГЎЕ™Г­cГ­ na obloze pЕ™edtГ­m byla najednou o notnГЅ kus dГЎle a jejich svit zoranЕѕovД›l. Bylo pozdnГ­ odpoledne a blГ­Еѕil se veДЌer. Vzduch byl o poznГЎnГ­ chladnД›jЕЎГ­ a jeho bolavГ© tД›lo ztuhlo, takЕѕe bylo najednou tД›ЕѕЕЎГ­ se pohnout. Dokonce mД›l problГ©my si i na tvrdГ© podlaze vozu byЕҐ jenom poposednout. TakГ© cГ­til straЕЎnГЅ hlad, jako kdyby nД›kolik dnГ­ za sebou nejedl. KonД› uhГЎnД›ly neГєnavnД› dГЎl a dГЎl po kamenitГ© pouЕЎtnГ­ pЕЇdД› a vЕЇz se mnohdy zmГ­tal tak, Еѕe se Darius udeЕ™il hlavou o mЕ™Г­Еѕe. Zamrkal oДЌima, aby se alespoЕ€ trochu vzbudil, kdyЕѕ uЕѕ si je nemohl promnout svГЎzanГЅma rukama, a pЕ™emГЅЕЎlel, jak daleko to mЕЇЕѕe do Kapitolu jeЕЎtД› bГЅt. UЕѕ teДЏ mД›l pocit, Еѕe cestuje celГ© vД›ky.

NД›kolikrГЎt zamrkal a podГ­val se ven. OДЌekГЎval, Еѕe jako vЕѕdy spatЕ™Г­ prГЎzdnГЅ horizont, pouЕЎЕҐ a nic neЕѕ pouЕЎЕҐ, ale tentokrГЎt uvidД›l nД›co jinГ©ho. PoprvГ© od vsazenГ­ do tГ©to klece se ve svГ©m posedu napЕ™Г­mil.

VЕЇz zaДЌal zpomalovat a hromobitГ­ nД›kolika pГЎrЕЇ konГ­ takГ© utichalo. Silnice se rovnД›Еѕ zdГЎla hladЕЎГ­, a obklopovala ji novГЎ krajina. Darius spatЕ™il nД›co, na co uЕѕ potom nikdy v ЕѕivotД› nezapomnД›l. PЕ™Г­mo z pouЕЎtД› se zvedala masivnГ­ hradba. Byla tak vysokГЎ, Еѕe se zdГЎla sahat aЕѕ do nebes a tГЎhla se kam aЕѕ oko dohlГ©dlo. Cesta je vedla k obrovskГ© zГЎЕ™Г­cГ­ zlatГ© brГЎnД›, nad nГ­Еѕ se ochozy jeЕѕily kopГ­mi imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ. Darius si uvД›domil, Еѕe musel spГЎt mnohem dГ©le neЕѕ si myslel. NejspГ­ЕЎe nД›kolik dnГ­, protoЕѕe toto uЕѕ musel bГЅt Kapitol.

Potom se zvuk klapotu koЕ€skГЅch kopyt najednou razantnД› zmД›nil, kdyЕѕ vjeli na dЕ™evД›nГЅ most pЕ™ed branou. ProjГ­ЕѕdД›li kolem stovek vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ tam drЕѕeli strГЎЕѕ a stavД›li se do pozoru.

Ozvalo se mohutnГ© zavrzГЎnГ­, kdyЕѕ se zlatГЎ brГЎna, neuvД›Е™itelnГЅ to pЕ™Г­klad imperiГЎlnГ­ pompГ©znosti, zaДЌala otvГ­rat dokoЕ™ГЎn, jako kdyby je chtД›la pohltit. Za nГ­ Darius spatЕ™il to pЕ™ekrГЎsnГ© mД›sto. Podle jeho fortifikace navГ­c usoudil, Еѕe odsud nenГ­ Гєniku. Jako kdyby osud chtД›l potvrdit jeho myЕЎlenky, dolehlo k nД›mu nГЎhle jakГ©si vzdГЎlenГ© hЕ™mД›nГ­ a on poznal, oДЌ se jednГЎ: byl to Е™ev arГ©ny, divokГ© ovace publika laДЌnГ©ho po krvi. To bude mГ­sto jeho poslednГ­ho boje. NemД›l strach. Jen se modlil k Bohu, aby mohl zemЕ™Г­t na svГЅch nohou, pevnД› rozkroДЌenГЅ a s meДЌem v ruce. Aby jej ani v poslednГ­ch vteЕ™inГЎch neopustila odvaha a chrabrost, pro kterГ© Еѕil.




KAPITOLA OSMГЃ


Thorgrin s Angelou na zádech se třesoucíma rukama naposledy přitáhl za provaz a přehoupl se přes okraj útesu. Pot se z jeho těla jen řinul a on ztěží popadal dech. Podíval se zpátky dolů na strmé útesy a vlny, rozbíjející se o skaliska stovky metrů pod ním. Jejich loď, kotvící na pláži, se najednou zdála malá jako hračka. Byl sám překvapen, že dokázal vylézt tak vysoko. Reece, Selese, Elden, Indra, O’Connor a Matus jej následovali a teď se jeden jako druhý udýchaně hroutili na zem. Právě vyšplhali na Ostrov světla.

Thor kleДЌel na jednom koleni, celГ© tД›lo se mu tЕ™ГЎslo vyДЌerpГЎnГ­m a rozhlГ­Еѕel se po okolГ­. To co vidД›l mu nedГЎvalo ani trochu nadД›je. UЕѕ z dГЎlky cГ­tili i vidД›li kouЕ™ a teДЏ patЕ™ili na popel a dohoЕ™Г­vajГ­cГ­ trosky rozprostГ­rajГ­cГ­ se kam aЕѕ oko dohlГ©dlo. OkolГ­ sГЎlalo horkem z ohЕ€ЕЇ. Ti tvorovГ© tento kdysi nГЎdhernГЅ a vskutku idylickГЅ ostrov naprosto zdevastovali. Zcela jej obrГЎtili v popel.

Znovu vstal, odhodlГЎn neztrГЎcet ani minutu. S buЕЎГ­cГ­m srdcem zaДЌal prohledГЎvat okolГ­ ve snaze najГ­t jakoukoliv stopu po Guwaynovi. KdyЕѕ vЕЎak vidД›l v jakГ©m stavu toto mГ­sto je, zaДЌal se bГЎt toho, co nejspГ­ЕЎe najde.

„GUWAYNE!“ volal do vЕЎech stran.

Jeho hlas se vracel zpГЎtky v ozvД›nД›, jako kdyby se mu chtД›l vysmГ­vat. Potom nepЕ™iЕЎlo nic, neЕѕ ticho.

A takГ© kЕ™ik Lycoples, poletujГ­cГ­ nД›kde vysoko nad ostrovem. KrouЕѕila nad nimi a takГ© hledala. Znovu zavЕ™eЕЎtД›la a potom se jako ЕЎipka spustila dolЕЇ a smД›rem ke stЕ™edu ostrova. Thor cГ­til, Еѕe se mu snaЕѕГ­ naznaДЌit cestu.

S ostatnГ­mi v patГЎch se rozbД›hl stejnГЅm smД›rem jako drak a po cestД› se nepЕ™estГЎval v jednom kuse rozhlГ­Еѕet.

„GUWAYNE!“ volal. „RAGONE!“

ДЊГ­m vГ­ce vЕЎak z tГ© zdevastovanГ© a zДЌernalГ© krajiny vidД›l, tГ­m vГ­ce si byl jistГЅ, Еѕe tu nic nemohlo pЕ™eЕѕГ­t. Ostrov svД›tla, kdysi oplГЅvajГ­cГ­ svД›ЕѕГ­ trГЎvou a stromy, se nynГ­ promД›nil ve zjizvenou ДЌernou a zapГЎchajГ­cГ­ pustinu. Thor pЕ™emГЅЕЎlel, jacГ­ tvorovГ© kromД› drakЕЇ by mohli nД›co takovГ©ho zpЕЇsobit a pЕ™edevЕЎГ­m, kdo za tГ­m vЕЎГ­m stГЎl. Kdo je sem mohl poslat a proДЌ? ProДЌ byl jeho syn tak dЕЇleЕѕitГЅ, aby se nД›kdo obtД›Еѕoval poslat pro nД›j armГЎdu?

PodГ­val se na obzor v nadД›ji, Еѕe spatЕ™Г­ jakoukoliv stopu, ale zas a znovu se jenom zklamГЎval. JedinГЅ pohyb, kterГЅ bylo moЕѕnГ© zaznamenat, byly plГЎpolajГ­cГ­ ohnД›.

ChtД›l vД›Е™it, Еѕe to Guwayne vЕЎechno nД›jak pЕ™eЕѕil, ale nedokГЎzal si pЕ™edstavit, jak by to bylo moЕѕnГ©. Pokud ДЌarodД›j, tak mocnГЅ jako byl Ragon, nemohl ty ГєtoДЌnГ­ky zastavit, jak by mohl jeho syn zЕЇstat naЕѕivu?

Po vЕЎem, ДЌГ­m si na svГ© dlouhГ© cestД› uЕѕ proЕЎel, teДЏ Thor poprvГ© zaДЌГ­nal ztrГЎcet nadД›ji.

Běželi dál a dál, vyhýbali se ohňům, až se dostali na jedno z návrší, odkud bylo možné se lépe rozhlédnout. Byl to O’Connor, kdo vykřikl a ukázal prstem před sebe.

„Tam!“ Е™ekl.

Ukazoval smД›rem, kde ze zemД› trДЌel pahГЅl starovД›kГ©ho stromu. NynГ­ byl celГЅ ohoЕ™elГЅ, jeho vД›tve straЕЎidelnД› pokroucenГ©, ale i tak byl stГЎle jeЕЎtД› impozantnГ­. Thor se pozornД› zadГ­val a spatЕ™il, Еѕe pod stromem nД›kdo bez pohybu leЕѕГ­.

OkamЕѕitД› pocГ­til, Еѕe to musГ­ bГЅt Ragon. Po Guwaynovi vЕЎak nebylo ani vidu ani slechu.

Pln strachu se vrhnul kupЕ™edu a kdyЕѕ po chvГ­li dorazil na mГ­sto, zhroutil se na kolena po RagonovД› boku a zoufale tД›kal oДЌima sem a tam ve snaze zahlГ©dnout jakГ©koliv stopy po Guwaynovi. Doufal, Еѕe by tЕ™eba mohl bГЅt ukrytГЅ v RagonovД› hГЎbitu, nebo vedle nД›j, ДЌi tЕ™eba nД›kde poblГ­Еѕ mezi kameny.

JenЕѕe aЕҐ se dГ­val kam chtД›l, dГ­tД› nebylo k nalezenГ­.

Sehnul se nad Ragonem a pomalu jej otoДЌil. Jeho roucho bylo spГЎlenГ© do ДЌerna. Thor se modlil, aby druid Еѕil a kdyЕѕ mu teДЏ pohlГ©dl do obliДЌeje, svitla mu nadД›je, neboЕҐ se Ragonova vГ­ДЌka mГ­rnД› zachvД›la. Popadl ho za ramena a zjistil, Еѕe je jeho tД›lo velice horkГ© na dotek. Zda to bylo kvЕЇli ohni anebo magickГ© energii, to neЕЎlo odhadnout. OdtГЎhl mu kapuci z ДЌela a vydД›sil se. RagonЕЇv obliДЌej byl celГЅ popГЎlenГЅ a znetvoЕ™enГЅ od plamenЕЇ.

Tu sebou ДЌarodД›j najednou pohnul, zaДЌal lapat po dechu a kaЕЎlat. Thor vidД›l, Еѕe se snaЕѕГ­ bojovat o Еѕivot. PЕ™i pohledu na nД›j mu bylo do plГЎДЌe. Jenom mГЎlokterГЅ muЕѕ byl lepЕЎГ­ neЕѕ tento. Ragon k nim byl vЕѕdy laskavГЅ a podobnГЅ osud si ani v nejmenЕЎГ­m nezaslouЕѕil. Thor nepochyboval, Еѕe bojoval za zГЎchranu ostrova i jeho syna do poslednГ­ho okamЕѕiku. Nemohl si pomoci, aby se za to vЕЎechno necГ­til zodpovД›dnГЅ.

„Ragone,“ Е™ekl hlasem, zadrhГЎvajГ­cГ­m se mu v hrdle. „OdpusЕҐ.“

„Jsem to jГЎ, kdo prosГ­m o odpuЕЎtД›nГ­,“ zasГ­pal druid slabouДЌkГЅm hlasem. RozkaЕЎlal se a teprve po chvГ­li byl schopen pokraДЌovat. „Guwayne…“

VГ­ce neЕ™ekl.

Thorovo srdce buЕЎilo jako ЕЎГ­lenГ©. Snad ani nechtД›l vД›dД›t, jak bude ta vД›ta pokraДЌovat. Jak se bude moci znovu postavit pЕ™ed Gwendolyn, jestli je Guwayne po smrti?

„PovД›z,“ pЕ™inutil se navzdory svГЅm pocitЕЇm Е™Г­ci a sevЕ™el druidova ramena. „Je chlapec naЕѕivu?“

Ragon dlouhou dobu bojoval o nadechnutГ­. Thor pokynul O'Connorovi, kterГЅ okamЕѕitД› pЕ™ispД›chal s mД›chem ДЌistГ© vody. Thor trochu nalil na Ragonovy rty. Druid se napil a znovu se rozkaЕЎlal.

Potom koneДЌnД› zakroutil hlavou.

„Je to jeЕЎtД› horЕЎГ­,“ Е™ekl sotva slyЕЎitelnД›. „Smrt by pro nД›j byla vykoupenГ­m.“

Znovu se odmlДЌel a Thor mД›l co dД›lat, aby se nezaДЌal viditelnД› tЕ™ГЎst.

„Odnesli jej pryДЌ,“ pokraДЌoval koneДЌnД› po chvГ­li druid. „Vytrhli mi ho rovnou z nГЎruДЌГ­. VЕЎichni…vЕЎichni tu byli jenom kvЕЇli nД›mu.“

Thorovi se zatmД›lo pЕ™ed oДЌima. Jeho jedinГ© dГ­tД› bylo odneseno nД›jakГЅmi obludami z pekla.

„Ale kdo to byl?“ zeptal se. „Kdo za tГ­mhle stojГ­? Kdo je tak mocnГЅ, Еѕe by mohl nД›co takovГ©ho udД›lat? Myslel jsem, Еѕe sГ­la, kterou mД›l Argon a ty, byla nad vЕЎechny bytosti tohoto svД›ta.“

Ragon pЕ™ikГЅvl.

„Tohoto svД›ta, ano, pЕ™esnД› tak,“ odpovД›dД›l. „Tihle ale nebyli z naЕЎeho svД›ta. Byli to zplozenci nejhorЕЎГ­ho z pekel. PЕ™iЕЎli z KrvavГ© zemД›.

„KrvavГЎ zemД›?“ zeptal se Thor zmatenД›. „UЕѕ jsem cestoval napЕ™Г­ДЌ nД›kolika pekly, ale o tomto jsem neslyЕЎel. Jak by mohlo existovat jeЕЎtД› temnД›jЕЎГ­ mГ­sto neЕѕ ta, kterГЎ jsem jiЕѕ vidД›l?“

Ragon zakroutil hlavou.

Krvavá země je více než jenom území. Je to stádium. Spí tam zlo mnohem temnější a mocnější než si dovedeš představit. Vládne tam Krvavý lord a právě on je nyní mocnější a rozzuřenější než kdykoliv v předchozích generacích. Víš, po celou dobu tu existuje válka. Válka mezi světy. Prastarý konflikt mezi silami dobra a zla. Obojí si přeje zvítězit a Guwayne…Guwayne je klíčem k tomu všemu. Ten, kdo jej vlastní, může přehoupnout misky vah jednou provždy ve svůj prospěch a dobýt celou realitu. Navždycky. Argon ti o tom nejspíše nikdy nepověděl, protože jsi na to ještě nebyl připravený. Právě proto tě celou dobu cvičil. Pro mnohem větší válku než ty, kterými jsi již prošel.“

Thor mД›l co dД›lat, aby tomu vЕЎemu porozumД›l.

„Moc to nechГЎpu,“ odpovД›dД›l. „Oni neodnesli Guwayna, aby ho zabili?“

Druid zakroutil hlavou.

„Je to horЕЎГ­. Vzali jej, aby z nД›j vychovali svГ©ho vojevЕЇdce. DГ©monickГ© dГ­tД›, kterГ© podle proroctvГ­ zniДЌГ­ vЕЎechno dobrГ© v naЕЎem svД›tД›.“

Thor se nad tГ­m vЕЎГ­m pЕ™emГЅЕЎlel.

„Potom ho musГ­m zГ­skat zpГЎtky,“ Е™ekl a okamЕѕitД› pocГ­til, jak mu pЕ™ebД›hl mrГЎz po zГЎdech. Lycoples nД›kde vysoko nad nimi zakЕ™iДЌela.

Ragon chytil Thora za zГЎpД›stГ­. Na to, Еѕe bojoval o kaЕѕdГ© nadechnutГ­, mД›l v rukou pЕ™ekvapivД› stГЎle jeЕЎtД› sluЕЎnou sГ­lu. PodГ­val se na Thora s takovou intenzitou, Еѕe ten uhnul pohledem. PЕ™ipomnД›l mu tak bratra Argona.

„To nesmГ­ЕЎ,“ Е™ekl pЕ™Г­snД›. „KrvavГЎ zemД› je pro kaЕѕdГ©ho ДЌlovД›ka smrtelnД› nebezpeДЌnГЎ. Nejsi dostateДЌnД› mocnГЅ to pЕ™eЕѕГ­t. Cena za vstup je pЕ™Г­liЕЎ vysokГЎ. I se vЕЎemi tvГЅmi schopnostmi je zcela jistГ©, Еѕe tam zemЕ™eЕЎ. Vy vЕЎichni. Nejsi na to pЕ™ipravenГЅ. PotЕ™ebujeЕЎ vГ­ce trГ©ninku, musГ­ЕЎ nejprve plnД› ovlГЎdnout svГ© sГ­ly. Vypravit se tam teДЏ je ЕЎГ­lenstvГ­. NemГЎЕЎ nadД›ji zГ­skat syna zpД›t a zaplatГ­ЕЎ za to Еѕivotem.“

Thor se vЕЎak jiЕѕ rozhodl.

„UЕѕ jsem se postavil vЕЎemu moЕѕnГ©mu zlu a nikdy jsem nebyl zcela pЕ™ipravenГЅ,“ odpovД›dД›l. „ДЊelil jsem i svГ©mu ДЏГЎbelskГ©mu otci Andronicovi a nikdy jsem se pЕ™ed niДЌГ­m nesklonil. PostavГ­m se i tomuto temnГ©mu lordovi, aЕҐ uЕѕ jsou jeho sГ­ly jakГ©koliv. VstoupГ­m do KrvavГ© zemД› a nebudu se ohlГ­Еѕet na cenu. Guwayne je mЕЇj syn a jГЎ ho zГ­skГЎm zpД›t, anebo pЕ™i tom pokusu zemЕ™u.“

Ragon zakroutil hlavou a znovu se rozkaЕЎlal.

„Nejsi pЕ™ipraven,“ Е™ekl slabГЅm hlasem. „Nejsi pЕ™ipra…pЕ™ipraven…potЕ™ebuješ… moc…potЕ™ebuješ…prsten.“

RozkaЕЎlal se a z Гєst se mu vyЕ™inula krev.

Thor se na nД›j uЕѕasle dГ­val a pЕ™emГЅЕЎlel, co mГЎ ten umГ­rajГ­cГ­ muЕѕ na mysli.

„JakГЅ prsten?“ ptal se. „MyslГ­ЕЎ Prsten? NaЕЎi domovinu?“

Dlouhou dobu se mu nedostalo ЕѕГЎdnГ© odpovД›di. Ragon pouze sГ­pavД› dГЅchal a teprve po chvГ­li znovu nabral sГ­ly k odpovД›di.

„ДЊarodД›jЕЇv…prsten.“

Thor jej kЕ™eДЌovitД› chytil za ramena a byl by jГ­m zacloumal, kdyby k nД›mu necГ­til tolik respektu. UdД›lal by cokoliv, aby jej pЕ™imД›l povД›dД›t mu vГ­ce, ale najednou pocГ­til, jak Ragonovo tД›lo pЕ™Г­mo v jeho rukГЎch tuhne. Jeho oДЌi zesklovatД›ly a on naposledy vydechl. Potom uЕѕ jenom nehybnД› leЕѕel, pЕ™ipomГ­naje dokonalГ© ztД›lesnД›nГ­ klidu a mГ­ru.

Byl mrtev.

Thor mД›l pocit, Еѕe se snad zblГЎznГ­.

„NE!“ zaЕ™val nejprve hnД›vivД›, ale potom se mu roztЕ™ГЎsla ramena a on vzlykaje mrtvГ©ho druida objal. Ten skvД›lГЅ muЕѕ obД›toval vlastnГ­ Еѕivot ve snaze zachrГЎnit jeho syna. Thor mД›l pocit, Еѕe je to vЕЎechno jen a pouze jeho vina. Nemohl to tak nechat. Nemohl dopustit, aby se to stalo jen tak pro nic za nic.

Zaklonil hlavu a s odhodlanГЅm vГЅrazem ve tvГЎЕ™i se podГ­val pЕ™Г­mo nad sebe.

„LYCOPLES!“ zaЕ™val hlasem tak straЕЎnГЅm, Еѕe se vЕЎichni z jeho druЕѕiny otЕ™ГЎsli.

DraДЌice jeho vГЅkЕ™ik slyЕЎela a dobЕ™e porozumД›la tГіnu jeho hlasu. OdpovД›dД›la mu s nemenЕЎГ­ intenzitou a potom se v kruzГ­ch zaДЌala snГЎЕЎet k zemi, dokud nepЕ™istГЎla vedle nД›j.

Thor ani vteЕ™inu nemeЕЎkal, rozbД›hl se k nГ­ a vyskoДЌil jГ­ za krk. Jakmile se jГ­ dotkl, pocГ­til, jak se energie jeho tД›la spojila s tou jejГ­.

„PoДЌkej!“ vykЕ™ikl O’Connor a spoleДЌnД› s ostatnГ­mi se vrhnul k nД›mu. „Kam sakra letГ­ЕЎ?“

Thor se na nД› podГ­val pohledem plnГЅm hnД›vu.

„Do KrvavГ© zemД›,“ odpovД›dД›l odhodlanД›. „ZachrГЎnГ­m svoje dГ­tД› aЕҐ to stojГ­ cokoliv.“

„UmЕ™eЕЎ tam,“ Е™ekl Reece temnГЅm hlasem.

„Potom umЕ™u se ctГ­,“ odsekl Thor rozzlobenД›.

ZadГ­val se na horizont, kde stГЎle jeЕЎtД› bylo moЕѕno vidД›t ДЌernajГ­cГ­ se hejno odlГ©tajГ­cГ­ch oblud. DobЕ™e vД›dД›l, kterГЅm smД›rem se mГЎ vydat.

„Potom bys nemД›l jГ­t sГЎm,“ odpovД›dД›l mu Reece. „Budeme tД› sledovat na lodi a znovu se setkГЎme.“

Thorgrin netrpД›livД› pЕ™ikГЅvnul a poplГЎcal Lycoples po krku. Jako za starГЅch ДЌasЕЇ se svou Mycoples se potom vznesl do vzduchu.

„Ne, Thorgrine!“ uslyЕЎel pod sebou zoufalГЅ Angelin hlГЎsek.

Na malГЅ okamЕѕik pocГ­til vinu za to, Еѕe ji opouЕЎtГ­, ale stejnД› se neohlГ©dl.

Jeho syn byl odnášen pryč a to pro něj znamenalo celý svět. Musí jej najít a zabít přitom všechny, kteří se mu postaví do cesty – anebo při tom sám zahynout.




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Gwendolyn prochГЎzela vysokГЅm klenutГЅm vchodem do krГЎlovskГ© trЕЇnnГ­ sГ­nД›. NД›kolik slouЕѕГ­cГ­ch jГ­ i vЕЎudypЕ™Г­tomnГ©mu Krohnovi drЕѕelo dveЕ™e. Byla pЕ™ekvapena tГ­m, co v sГЎle objevila. Byl totiЕѕ prГЎzdnГЅ. KrГЎl na jeho vzdГЎlenГ©m konci sedД›l na svГ©m trЕЇnД› zcela sГЎm. KdyЕѕ za nГ­ byly zavЕ™eny dveЕ™e, prГЎzdnota sГЎlu byla jeЕЎtД› podtrЕѕena ozvД›nou. Vydala se kupЕ™edu po mramorovГ© dlaЕѕbД› a pЕ™Г­mo skrz sГ©rii svД›telnГЅch sloupЕЇ vytvГЎЕ™enГЅch dЕЇmyslnГЅmi prЕЇzory ve stЕ™eЕЎe a jeЕЎtД› podtrhujГ­cГ­ch vГЅjevy z rytГ­Е™skГ© historie krГЎlovstvГ­, vyvedenГ© na podlaze. To mГ­sto bylo zГЎroveЕ€ uklidЕ€ujГ­cГ­ i straЕЎidelnГ©, inspirativnГ­ i stГ­snД›nГ© vГЎleДЌnickou historiГ­ krГЎlovskГ©ho rodu. Gwen mД›la pocit, Еѕe doslova cГ­tГ­ pЕ™Г­tomnost dГЎvnГЅch krГЎlЕЇ. Mnoha zpЕЇsoby jГ­ to vlastnД› pЕ™ipomГ­nalo jejГ­ domov v KrГЎlovД› DvoЕ™e. PokaЕѕdГ©, kdyЕѕ sem vkroДЌila, zmocnil se jГ­ smutek a stesk po vЕЎem, co musela opustit. StraЕЎlivД› jГ­ chybД›l otec.

KrГЎl MacGil sedД›l na svГ©m trЕЇnД›, bradu mД›l opЕ™enou o pД›st a vypadal zamyЕЎlenД›. Gwendolyn velice dobЕ™e rozumД›la, jak mЕЇЕѕe ДЌlovД›ka tГ­Еѕit vlГЎda. PЕ™ipadal jГ­ osamnД›lГЅ, jakoby uvД›znД›nГЅ na tomto mГ­stД› a vД›doucГ­, Еѕe chod i osud celГ©ho krГЎlovstvГ­ spoДЌГ­vГЎ pЕ™edevЕЎГ­m na jeho ramenou. I ten pocit znala aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ dobЕ™e.

„Ach, Gwendolyn,” Е™ekl a jeho tvГЎЕ™ se pЕ™i pohledu na ni rozjasnila.

OДЌekГЎvala, Еѕe zЕЇstane sedД›t, ale on okamЕѕitД› vstal a pospГ­ЕЎil si po schodech dolЕЇ z trЕЇnu. Celou dobu se na ni pЕ™itom upЕ™Г­mnД› usmГ­val. Jeho chovГЎnГ­ a pЕ™ГЎtelskost na ni po setkГЎnГ­ s jeho synem, ze kterГ©ho se jeЕЎtД› nestaДЌila zcela vzpamatovat, pЕЇsobily jako ЕѕivГЎ voda. Napadlo ji, jestli by o tom krГЎli nemД›la povД›dД›t, ale potom se rozhodla, Еѕe radД›ji bude drЕѕet jazyk za zuby a uvidГ­, kam se bude konverzace ubГ­rat. NechtД›la pЕЇsobit nevdД›ДЌnД› a zaДЌГ­t koverzaci tГ©matem, kterГ© by vlastnД› vypadalo jako stГ­Еѕnost.

„Od naЕЎeho pЕ™edeЕЎlГ©ho rozhovoru jsem tГ©mД›Е™ nemohl myslet na nic jinГ©ho,” Е™ekl a pЕ™ГЎtelsky ji objal. Krohn vedle nГ­ zamruДЌel a otЕ™el se tvГЎЕ™Г­ o jeho ruku. KrГЎl se na nД›j podГ­val a usmГЎl se.

„A kdopak je tohle?” zeptal se.

„Jmenuje se Krohn,” odpovД›dД›la Gwendolyn, vdД›ДЌna za krГЎlovu reakci. „MЕЇj leopard - tedy, abych byla zcela pЕ™esnГЎ, je to spГ­ЕЎe leopard mГ©ho manЕѕela, ale jГЎ jej teДЏ povaЕѕuji za svГ©ho stejnД› jako on.”

KrГЎl poklekl a zaДЌal obД›ma rukama drbat Krohna za uЕЎima. Dokonce jej i polГ­bil na ДЌelo. Ani trochu se ЕЎelmy nebГЎl. Krohn v odpovД›di olГ­zl jeho tvГЎЕ™.

„KrГЎsnГ© zvГ­Е™e,” Е™ekl krГЎl. „OsvД›ЕѕujГ­cГ­ zmД›na po vЕЎech tД›ch psech tady.”

Gwen byla okouzlena jeho vstЕ™Г­cnostГ­, ale zГЎroveЕ€ tomu ne zcela rozumД›la. Pamatovala na Mardigova slova.

„TakЕѕe tu zvГ­Е™ata jako Krohn jsou nakonec povolena?” zeptala se.

KrГЎl se zaklonil a srdeДЌnД› se rozesmГЎl.

„SamozЕ™ejmД›,” odpovД›dД›l. „ProДЌ by nebyla? NД›kdo ti povД›dД›l nД›co jinГ©ho?”

Gwen rychle pЕ™emГЅЕЎlela, zda mu o setkГЎnГ­ s princem mГЎ Е™Г­ci, ale nakonec se rozhodla, Еѕe bude lepЕЎГ­, kdyЕѕ celou rodinu nejprve lГ©pe poznГЎ, neЕѕ mezi nД› moЕѕnГЎ ne zcela spravedlivД› vnese dЕЇvod ke konfliktu. Rozhodla se, Еѕe prozatГ­m bude nejlepЕЎГ­ pomlДЌet.

„PЕ™ГЎl sis mД› vidД›t, mЕЇj krГЎli?” zeptala se tedy namГ­sto odpovД›di.

Jeho tvГЎЕ™ okamЕѕitД› zvГЎЕѕnД›la.

„SprГЎvnД›,“ odpovД›dД›l. „NaЕЎe rozmluva byla pЕ™eruЕЎena a pЕ™itom toho musГ­me jeЕЎtД› mnoho probrat.”

OtoДЌil se a naznaДЌil jГ­, aby jej nГЎsledovala. SpoleДЌnД› zaДЌali prochГЎzet sГЎlem, ozvД›na jejich krokЕЇ se rozlГ©hala a nД›jakou chvГ­li ani jeden z nich nepromluvil. Gwendolyn si prohlГ­Еѕela vysokГ© klenutГ© stropy, erby vyobrazenГ© podГ©l stД›n, gobelГ­ny, trofeje, zbranД› a brnД›nГ­ .... Vskutku obdivovala reprezentativnost tohoto mГ­sta. ZdejЕЎГ­ vД›tev rodu MacGilЕЇ si skuteДЌnД› potrpД›la na okГЎzalosti rytГ­Е™skГ© vГЅzdoby. SГЎl jГ­ velice pЕ™ipomГ­nal ten, kterГЅ byl v jejГ­m domovskГ©m hradД› v Prstenu.

ProchГЎzeli se sГЎlem, a kdyЕѕ potom dorazili na jeho vzdГЎlenГЅ konec, proЕЎli dalЕЎГ­mi dvoukЕ™Г­dlГЅmi velice starobylГЅmi a bytelnГЅmi dveЕ™mi a dostali se na kamennГЅ balkon. PЕ™ilГ©hal pЕ™Г­mo k trЕЇnnГ­mu sГЎlu, byl dobrГЅch tЕ™icet metrЕЇ ЕЎirokГЅ a podobnГЎ byla i vГЅЕЎka jeho umГ­stД›nГ­ nad zemГ­. Obklopovala jej balustrГЎda.

NГЎsledovala krГЎle na ДЌerstvГЅ vzduch. Ten se opЕ™el rukama o hladkГ© mramorovГ© zГЎbradlГ­ a rozhlГ©dl se. Pod nimi se rozklГЎdalo pЕ™ekrГЎsnГ© krГЎlovskГ© mД›sto, plnГ© zelenД›, ale i krГЎsnГЅch domЕЇ s bЕ™idlicovГЅmi stЕ™echami, postavenГЅmi blГ­zko jeden ke druhГ©mu. Na prvnГ­ pohled bylo vidД›t, Еѕe se mД›sto po staletГ­ vyvГ­jelo svГЅm vlastnГ­m Еѕivotem a mnohГ© ДЌtvrti nebyly pЕ™i vГЅstavbД› nijak plГЎnovГЎny. Domy rostly ЕѕivelnД› tak, jak to jejich obyvatelГ© zrovna potЕ™ebovali. Se vЕЎemi svГЅmi vД›Еѕemi a vД›ЕѕiДЌkami mД›sto vypadalo jako z pohГЎdky. ZejmГ©na kdyЕѕ se na pozadГ­ tЕ™pytily modrГ© vody jezera a za nimi monumentГЎlnГ­ Гљtes.

To mГ­sto bylo tak dobЕ™e skryto a chrГЎnД›no pЕ™ed okolnГ­m svД›tem, Еѕe bylo jenom ztД›ЕѕГ­ uvД›Е™itelnГ©, Еѕe by se tu mohlo stГЎt nД›co zlГ©ho.

KrГЎl si vЕЎak povzdechl.

„NenГ­ snadnГ© si uvД›domit, Еѕe toto mГ­sto umГ­rГЎ,“ Е™ekl, jako kdyby jГ­ ДЌetl myЕЎlenky.

„StД›ЕѕГ­ uvД›Е™it,“ dodal, „Еѕe jГЎ sГЎm brzy nebudu ЕѕГ­t.“

Gwendolyn se na nД›j ГєДЌastnД› a zГЎroveЕ€ tГЎzavД› podГ­vala. PЕ™emГЅЕЎlela, zda mu mЕЇЕѕe nД›jak pomoci.

„Na jakou nemoc, mЕЇj krГЎli?“ zeptala se. „UrДЌitД› to nemЕЇЕѕe bГЅt tak hroznГ©, aby to lГ©ДЌitelГ© nedokГЎzali vylГ©ДЌit.“

KrГЎl pomalu zakroutil hlavou.

„UЕѕ mД› vidД›l kaЕѕdГЅ z nich,“ odpovД›dД›l. „Ti nejlepЕЎГ­ v celГ©m krГЎlovstvГ­. Nic nevymysleli. V mГ©m tД›le rostou zhoubnГ© tkГЎnД› a pomalu mД› poЕѕГ­rajГ­.“

Znovu si povzdechl a zadГ­val k obzoru. Gwen se topila ve smutku. ProДЌ to bylo na svД›tД› tak zaЕ™Г­zeno, Еѕe dobЕ™Г­ lidГ© byli ДЌasto suЕѕovГЎni vЕЎemoЕѕnГЅmi obtГ­Еѕemi, zatГ­mco padouchЕЇm se vЕѕdy podaЕ™ilo nД›jak uniknout?

„O sebe si starosti nedД›lГЎm,“ dodal krГЎl. „Je to mЕЇj osud a jГЎ ho pЕ™ijГ­mГЎm. Co mi vЕЎak nedГЎ spГЎt, je mЕЇj odkaz. Moje dД›ti a moje krГЎlovstvГ­. To je vЕЎe, na ДЌem mi zГЎleЕѕГ­. Svou vlastnГ­ budoucnost ovlivnit nemohu, ale jejich ano.“

PodГ­val se na ni.

„PrГЎvД› proto jsem s tebou chtД›l mluvit.“

Gwen byla uЕѕ teДЏ odhodlГЎna udД›lat vЕЎechno, co bude v jejГ­ch silГЎch, aby mu pomohla, ale:

„I kdyЕѕ si to velice pЕ™eji,“ odpovД›dД›la, „pЕ™esto nevidГ­m zpЕЇsob, jak bych ti mohla bГЅt prospД›ЕЎnГЎ. MГЎЕЎ k dispozici celГ© krГЎlovstvГ­. CoЕѕpak ti jГЎ mohu dГЎt nД›co, co jinГ­ nemohou?“

SmutnД› si povzdechl.

„MГЎme stejnГ© cГ­le,“ zaДЌal vysvД›tlovat. „Ty si pЕ™ejeЕЎ porГЎЕѕku ImpГ©ria – jГЎ takГ©. Ty si pЕ™ejeЕЎ zabezpeДЌit budoucnost pro svou rodinu a svЕЇj lid a zajistit jim bezpeДЌГ­ pЕ™ed imperiГЎlnГ­mi nГЎjezdy – i v tom se shodujeme. SamozЕ™ejmД›, prozatГ­m nГЎm Гљtes bezpeДЌГ­ a dostatek vЕЎeho v hojnГ© mГ­Е™e poskytuje. JenЕѕe to nenГ­ skuteДЌnГЎ svoboda. SvobodnГ­ lidГ© mohou jГ­t kamkoliv – to my nemЕЇЕѕeme. Dokud se schovГЎvГЎme, nemЕЇЕѕeme bГЅt skuteДЌnД› svobodnГ­. Je to velmi dЕЇleЕѕitГЅ rozdГ­l.“




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694295) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения